Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Floating - Hesitating Lights

FloatingHesitating Lights

Victimer17.8.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Precizní, drzý i rozevlátý death metal druhého alba Floating.

O švédské dvojici Floating u nás ještě nepadla řeč a byla by škoda to tak nechat. Debutová fošna The Waves Have Teeth byla malým úkazem čeřícím stojaté deathmetalové vody. Floating jsou totiž nastaveni tak, aby death metal byl zdrojem vědění, ale také jen jednou ze součástí soukolí. Posláním kapely je otevírat možnosti, jak poslat smrtku ven, dopřát ji více příležitostí, například jak kosit (post) punk. Floating jsou o deathmetalové otevřenosti a nepolevují v tom ani na novém albu Hesitating Lights. Na něm působí o něco uhlazeněji, vyrovnaněji a vyhraněji. Jak už to mezi prvním a druhým albem bývá, na to nové dohlíží srovnané obočí a pevnější ruka. Podstatné je jedno - pánové si nadále dopřávají toulek mimo hlavní deathmetalový proud, jen u toho možná působí o něco seriózněji.

 


Post punkem ředěný death metal jsem asi ještě nezaznamenal a právě proto jsem zamířil na Floating. Základem je smrtící kov a jeho progresivnější tvář, zkrátka žádná žumpa a okultně obscénní praktiky. Páč jsem poslední týdny dost zatížený na tvorbu Edge Of Sanity, lehce ji připomene i tahle rozevlátá dvojice, ale protože víc punkuje a vůbec blbne, nabízí se spíš mladší spolky jako Reveal. Obě kapely ale berme jen jako takové otření se o tvorbu Floating. Ta si jede výhradně svým korytem a snaží se pojmout kus staré gotiky a punku do jinak studovaně promítaného death metalu. Od Demilich k Siouxsie and the Banshees, jak jsem někde zachytil. Ona je to trochu pravda, trochu sranda a ve finále taky kvalita.


Rozevlátý hravý bigbít, ale taky precizní a zhoubný. Od vnitřností vyhřezlých ven z těla, přes pochmurné potulování se nitrem gotika, kterému chybí víc sebevědomí. Ta hravost je dominantní. Floating se neusadí v jedné toporné poloze, ale pořád je to nutí poskakovat z jedné do druhé, třetí a tak dále. Mají v sobě duši punkera, provokatéra. Motivy ve skladbách se rychle proměňují, mihotají se ve světle i tmě a hrají si nejen samy mezi sebou, ale hlavně s námi na druhém konci drátu. Floating jsou psychedeličtí průvodci na proteinech. Hodně energie, hodně zdolaných vrcholů. A pořád se jede, nač odpočívat...


Když už se kapela přece jen víc zamyslí a trochu zklidní, provoní to atmosférou, natáhne k sobě do svého pohyblivého butiku na smrt trochu víc luftu a rozevře se do prostoru. Ale pořád jsme na docela skromném plácku bigbítové realizace, na košatá extempore nedojde a ani dojít nemůže. Floating to pořád hrnou před sebou a je jedno, jestli zrovna klokotají v deathových žlebech, nebo si to vykračují v punkových úborech trhana mystika. Abych byl přesnější, hudba se ocitá spíše v hravých a energicky nakopnutých odstínech a vokál je ryze hrdelní infekce. Post punk, death rock a metal na progresivní vlně s growlingem. Zhruba tady hledej trasu alba Hesitating Lights.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/floating.jpg


Alba, které žije, které chrlí jeden melodický a chytlavý nápad za druhým, a které nenudí. Pro efekt občas spustí kousek elektroniky, jako mostek k dalším vylomeninám, nebo překvapí silným motivem přímo ve skladbě (třeba v závěrečné The Waking). Můžeme to brát jako volnější nebo experimentální death, můžeme se ohánět jinými formulkami, důležité je ale sdělení. A to je nápadité, neposedné a energicky výživné. Máš v plánu túru po horách a chceš zůstat ve spojení s undergroundem? Přibal si do batohu nové album Floating a půjde se ti zaručeně dobře.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bodin / 2.10.25 18:26odpovědět

Tak tohle neskutečně pohodové album se poslouchá samo. Krása!

Lomikar / 19.8.25 15:25odpovědět

Ty vago já pořád co mi to připomíná a takhle zněla dema Anorexie Nervosy v polovině 90. let ještě předtím než tam nastoupil Hreimmar a stal se z nich sympho black. Ty dema pak alespoň vyšly na kompilačce Suicide is Sexy (https://www.youtube.com/watch?v=5K6UioMDz0w&list=RD5K6UioMDz0w&start_radio=1&ab_channel=SlaaneshAMSGII) Je hustý, že někdo otestoval tehle zvuk znova až po třiceti letech (alespoň co ke mně se dostalo).

Monachos / 17.8.25 8:43odpovědět

Hezkýýý

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky