Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Foo Fighters - Sonic Highways

Foo FightersSonic Highways

Jirka D.2.12.2014
Zdroj: CD v papírovém digisleeve obalu (# 88843090082)
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Mohou padnout poznámky o příliš mnoha aktivitách Davea Grohla nebo prostě jen o jeho múze na dovolené. Bez ohledu na příčiny je „Sonic Highway“ jedna z nejslabších desek Foo’s.

Všechno to začalo v polovině října, kdy byl zveřejněn videoklip k pilotnímu singlu „Something From Nothing“, a kdy mi poprvé vysvitla naděje, že Foo’s přijdou se skutečně zajímavou deskou, která bude byť jen o malý kousek jiná než ty předešlé. S deskou, na které se pokusí alespoň lehce zaexperimentovat a přetrhnou posloupnost sice dobrých, ale podle plus mínus stejného receptu vařených nahrávek. Protože pokud jde o Grohla, o jeho talentu a schopnostech pochybovat nelze. Navíc koncept alba, těsně svázaný s novým seriálem HBO a americkou hudební kulturou, přímo vybízel k tomu, aby vzniklo dílo minimálně netradiční.

 

Foo Fighters, ostatně jako téměř všechny Grohlovy spolupráce a hostovačky, sleduju od úplných počátků, mám ve sbírce snad všechny řadovky a ke všem se občas vracím. K některým raději, k některým méně. Přesto, kdybyste mi pustili naslepo nějakou skladbu, kterou by ovšem nebyla nějaká provařená hitovka typu „The Pretender“ a chtěli po mě jména, data a čísla, zaváhal bych. Přiznávám, že zaváhal a asi bych se netrefil. I přes podobnost a stejnavost mám ale Foo’s rád a Grohla považuju za osobnost, jakých dnes není moc.

 

„Sonic Highways“ je album o osmi skladbách čerpajících inspiraci v osmi amerických městech, kterým je věnován výše zmíněný seriál stejného jména. Grohl sám o dokumentu mluví jako o „milostném dopisu historii americké hudby“ a v případě alba se nezastavuje pouze u shody názvů, ale pokračuje přes inspiraci textovou až po grafickou, která byla nejdále dotažena na obalech gramodeskových edic. Těch je k dispozici celkem devět a nemáte-li hluboko do kapsy, můžete si složit komplet.

 

Až potud je všechno dobré a přiznávám, že při sledování těchto informací před vydáním desky, a při současném nadšení z klipovky „Something From Nothing“, jsem čekal hodně. Bohužel marně. Po odeznění prvního songu (což je právě onen pilotní singl) přichází ochlazení na klasický Foo’s standard v podobě sice energické, chytlavé a dobře napsané skladby „The Feast and the Famine“, ta ovšem není ničím jiným než rutinním songem, silně zaostávajícím za svým předchůdcem. Další vývoj desky je potom neustálý sestup k nezajímavosti, při jehož absolvování mě napadají hesla typu „Foo Fighters mají na víc“ a neustále se ohlížím nazpět k první skladbě a ptám se, proč se v podobném duchu nepokračovalo.

 

Vrcholem marnosti je potom šestá „In The Clear“, která jakoby vypadla z repertoáru nějaké triviálně-lidové rockové kapely a pak následná „Subterranean“, jejíchž šest dlouhých minut je k nepřežití. Album nezachraňuje ani gradující a orchestrací podpořený závěr poslední písně, ani střed desky, který sice nabízí relativně slušně napsané skladby, ale které jsou jednak hodně předvídatelné, a pak proložené jakýmisi vsuvkami a mezihrami, u nichž marně pátrám po smyslu a účelu (typicky v „Congregation“, „Outside“ nebo v celém závěru „What Did I Do? / God as My Witness“).

 

Celkově pak na mě album působí unaveně a dojmem „zahrát a jít domů“. Velmi často mi pozornost odkráčí úplně jinam a s překvapením pak zjišťuju, že odehrály další dvě tři skladby, aniž by to ve mně nechalo jakýkoliv otisk. A to se mi s Foo’s nestávalo. Nebýt „Something From Nothing“ a zajímavého konceptu, nebylo by se čeho chytit.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 6.11.14 8:30

Určitě bych nezapomínal na zcela prvotní dílo MFKR (1996), které osobně řadím na vrchol jejich všemožného snažení, ačkoliv jej stvořilo výrazně odlišné složení kapely. Následující dvě alba Slipknot a Iowa stavím na roveň. Nejspíš kvůli tomu, že na Iowa jsem je poznal. S příchodem Vol.3 můj zájem citelně propadl, avšak stále tuhle desku zkousnu. Zbytek už jde zcela mimo mě, včetně této novinky. Chybí mi tu především přínos hracího umu Joeyho, jeho bicí jsem vždy s radostí sledoval...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

David / 2.12.14 14:52odpovědět

Vidím to prakticky stejně. Jedna silná skladba a zbytek jen kulisa k umývání nádobí...

Victimer / 2.12.14 8:49odpovědět

Souhlas, oproti minulé desce čajík. Rozhodně zklamání.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky