Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fordæðuskapr - Hræflóð markar fjalla

FordæðuskaprHræflóð markar fjalla

Garmfrost17.12.2025
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Jakkoliv se Hræflóð markar fjalla tváří jako jednohubka, vyklube se z ní mocná nadílka o různých odstínech.

Když se vysloví název Fordæðuskapr, většina zůstane bez zájmu. Jedná se o zbrusu nový projekt Stefána Drechslera (zde S.D.), známého zejména z jeho působení v mezinárodním projektu Árstíðir Lífsins či Kerbenok. Stefán zřejmě dostal chuť zkomponovat pořádnou vichřici bez pohanských příkras a různých instrumentálních či vokálních ozdůbek. Fordæðuskapr (ve staroseverském významu pro čarodějnictví) se mimo jiné nechává lehce inspirovat staroseverskou skaldskou poezií, nicméně hudebně i pěvecky se jedná o poměrně přímočarou blackovou jízdu ve stylu starých norských a současných islandských black metalů (abych citoval kapelní bandcamp).

 

fordaeduskapr

 

Stefán se zhostil skoro všech instrumentů a nakrákal komplet vokály. Pouze klávesové party pohostinně nahrál a složil jeho parťák z Árstíðir Lífsins Árni Bergur Zoëga a jeden motiv v Hræflóð markar fjalla složil Tómas Ísdal (mimo jiné Misþyrming, Naðra). Árni album zároveň ošetřil mixem a masteringem ve studiu 358. Nahrávalo se v Reykjavíku, Bergenu a Sammangeru. Změna studií na náladě nebo provedení znát není, zřejmě šlo hlavně o to, kde se momentálně Stefán nacházel, a že bicí zní líp tam a kytara tamhle.

 

V lyrice se S.D. věnuje smrti, násilí a krveprolití. Pouze titulní song čerpá ze skaldské poezie. Název jsem si volně přeložil jako Povodeň značí hory. Jinde jsem narazil na volný překlad něco jako Mršinová potopa lesa hor… Což znamená, že na překlady kašlu a nechávám se unést atmosférou díla.

 

Hræflóð markar fjalla obsahuje pouhých šest skladeb na ploše osmatřiceti minut. Skladby jsou pestré, avšak ve své podstatě uzavřené a celistvé. Syrovou náladou začnou probleskovat příjemné melodie a kytarové parádičky až postupem času. Hræflóð markar fjalla nedá nic zadarmo a už vůbec ne hned. Postupně si všimnete thrashových hoblovaček, heavy vyhrávek a podobných harmonií, na jaké jsme zvyklí v Árstíðir Lífsins. Celistvosti napomáhá zejména vokální scream, který neuhne. Kráká a odsekává. Tu a tam se pustí do protahování hlasu, ale nijak to nepřehání. Klávesové party citlivě doplňují kytarová tremola. Neruší, pouze decentně je dobarvují. Poslouchat takto vyladěnou nahrávku, kdy muzikant má jasno a nepředvádí se, je super odpočinkem.

 

Úvodní skladba Rann eldr of sjǫt manna, která nabízí mnohé, ale neřekne vše, je dobrou volbou, jak album otevřít. Pod krvavými sekanci a neutuchajícími blasty probleskují akustické vyhrávky, což ze skladby činí chutnou laskominu. Následující Ránar Vebr mi trochu evokuje Árstíðir Lífsins v drsnější a přímočařejší poloze. Dominuje jí všepohlcující melodická bouře, která v místě kdy se ztiší, začne laskat podmanivostí. Příznivec pořádné blackové černoty se nemusí obávat žádného zjemňování. Stále zůstáváme pevně ukotveni uprostřed norského blacku z půlky devadesátek. Titulní Hræflóð markar fjalla posluchače vtáhne do svých chapadel a provede jej skalními masívy a přehluší jej masami vod. Začátek skladby je dokonalým soundtrackem pro severskou krajinu. Vzápětí se změní v krutou sypanici. Dravým prostředím vede jako zlatá nit ústřední melodie, která je jedním slovem kouzelná. Tuto skladbu jsem si oblíbil jako první a nechce mě pustit ani po mnoha opakování. Benmánar vrací do hry dravost a drsnost, kterou další song Grœfr svall gylfir sjávar hravě překoná. Čekal bych, že v závěrečné Á mœkis s její stopáží přes deset minut dojde na zvolnění… A ono ne. Odehrává se v ní poměrně hodně dramat a zvratů. V největší naléhavosti a nejrychlejší stopáži zazní mocný chorál a já jsem polapen.

 

 

Abych shrnul své dojmy, musel bych si pomoci citoslovci. Jakkoliv se Hræflóð markar fjalla tváří jako jednohubka, vyklube se z ní mocná nadílka o různých odstínech. Jak jsem naznačil výše, přes veškeré barvy je album celistvé, nerozdrobené a nedrží je pohromadě pouze zpěv. Docela bych ocenil, kdyby se Stefán k Fordæðuskapr po čase opět vrátil. Teď, jak jsem vyčetl, probíhají práce na novém albu Árstíðir Lífsins, za což jsem nesmírně rád a moc se těším. Ale třeba někdy potom…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky