Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Forgotten Tomb - Under Saturn Retrograde

Forgotten TombUnder Saturn Retrograde

Sorgh9.11.2011
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Ač je kapela širší veřejností oblíbená, po mě jejich nové album sklouzlo jako kapka po mastném skle. Snad sáhnu do historie a objevím něco, co mě zaujme, ale Under Saturn Retrograde na mě krom pěkného obalu nezanechalo jedinou stopu. Body dávám za řemeslně zvládnutou práci.

Letošní úroda dodaná italskou smečkou Forgotten Tomb je jaksi hypermarketová, bez chuti či zápachu. Jako jsou i dovážená rajčata z jihu chuti mdlé, tak i zmíněná deska Under Saturn Retrograde po důkladném rozžvýkaní chuťové pohárky neoslní. Jižní slunce není vždy zárukou.

Forgotten Tomb vznikli někdy roku 2000 a novinková deska je jejich pátou dlouhometrážní prací. Zpočátku tvořili co rok to album, ale poté se intervaly protáhly a nakonec mezi předchůdcem a novinkou napočítáme čtyři roky. Málo nápadů či personální problémy? Ať je to jak chce, pouštím „cédo“ a vyčkávám.

 

Od prvních tónů mě oslovila letmá podobnost se švédskými Katatonia , i když tento matroš se zabývá trošku jinou vědou, Ale v oblasti klidných meandrů by se dalo právě na švéďáky doomaře poukázat. Tvorba Forgotten Tomb se více přiklání k blacku. Není to vysloveně funeral, jak sem se kdesi dočetl, ale černá stuha se svými četnými kličkami probírá alejí skloněných vrbiček.

 

Albu vládne střední tempo, které ovšem po chvíli působí sterilně. Celá kolekce devíti skladeb se v součtu tváří nudně a fádnost desky se nevytratí ani s přibývajícími poslechy. Sám pořádně nevím, co o desce napsat. Drápkem se neuchytí, je to marné, zbytečně strávený čas. Stavba jednotlivých skladeb nic nerozvíjí, posluchač je nucen poslouchat opakující se motivy, které snad napoprvé jistou chytlavost nabídnou, avšak čím déle to poslouchám, už to člověka akorát tak vytáčí. Škoda slov.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Sarapis / 15.9.22 15:06

Riisův svět má jasně určené hranice a mně je v něm pořád dobře. Klidné pasáže mně nevadí, ani to jak se roztahují do prostoru, je to opravdu taková plavba bez vln, všechno táhnou spodní proudy. Taky si užívám detaily jako třeba hrátky s basou ve vrcholícím závěru Lay Me Down. Jenom toho sentimentu je někdy příliš (skoro vždy s nástupem duetu). Taky stačí sáhnout po Forever Comes... nebo A Storm is Coming a je jasné, že to jsou o kus nápaditější desky. Ale to nemusí nikoho trápit. Navíc pozor - za 14 dní vychází další nahrávka! Je to dříč.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky