Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Forgotten Tomb - We Owe You Nothing

Forgotten TombWe Owe You Nothing

Garmfrost20.11.2017
Zdroj: mp3 // promo od vydavatele
Posloucháno na: na všem a všude
VERDIKT: I přes instrumentální um a několik slibných míst je album We Owe You Nothing dokonale průměrné.

Že existuje kapela jménem Forgotten Tomb, jsem samozřejmě věděl už dávno, ale ani nevím, z jakého důvodu jsem se nikdy nepídil, co vlastně tito italští depresáci produkují a proč jsou tolik oblíbení a přitom neznám nikoho, komu by se jejich muzika líbila. Jednou jsem je viděl na jakémsi festivalu a nijak mě nezaujali. Po přečtení víceméně záporných recenzích od svých kolegů zde na Echoes jsem měl chutí poslechnout si cokoliv od FT ještě míň, až jsem na ně zapomněl. Nyní mi přistálo promo alba We Owe You Nothing a já si řekl, že konečně si můžu udělat názor na studiovou tvorbu black/doomers Forgotten Tomb osobně. Po úvodu jako ze žurnálu se raději vrhněme na metal. Dost bylo keců!

 

Po potížích s autonehodou se protahované vydání nové, už deváté (uf!) desky stalo skutečností. Nevím proč, ale měl jsem Forgotten Tomb zafixované jako depresivní black a jaké bylo mé překvapení z úvodní a zároveň titulní skladby, která se ve středním úderném tempu pouští do světa, kde vládnou Obituary. I growl Herr Morbida se táhlému growlu mistra Tardyho víceméně připodobňuje. Tady veškerá podobnost s deathovou ikonou končí. Kapela se ráda válí ve středním tempu, ale rovněž má ráda rocková sólíčka, rytmická sekaná kila a různé vyhrávky.

 

 

Z vcelku nudného úvodu se v závěru stala chytlavá pocitovka se zajímavou atmosférou. Podobný scénář pak nabízí následující Second Chances. Opět nic moc začátek, který se v prostředku na chvíli zlomí v uvolněné nadechnutí, skladba na moment zrychlí, náhle je vše jinde až by jeden řekl, že dobrý, ale oheň písni dlouho nezůstane a my se spolu s ní topíme ve zmaru. Saboteur by se dala nazvat sekanicí mixu Obituary s nádechem staré Katatonie plus metalcorových nařvaností. Co se zdá neslučitelné, neslučitelné opravdu je. Užívám si parádní basy, geniálních kytarových vyhrávek v polovině skladby, kdy se hromobití zklidní. Následující sólo á la Paradise Lost vyhodí dusící náladu do éteru.

 

forgottentomb

 

A tak je to v podstatě i nadále. Po salvách průměrných nápadů přichází exploze, která vlastně ukazuje na slabotu zbytku. Kapela, která vyrostla na black metalu a poslední roky sází na metal moderní nezařaditelných chutí, přináší skoro po dvaceti letech materiál, ve kterém je znát vysoký instrumentální standard, ale skladatelská slabota. Pokládám si otázku, proč jsou Forgotten Tomb tolik v metalovém undergroundu oblíbení a zda je to vůbec pravda. Protože opravdu neznám nikoho, kdo by si jejich muziku nadšeně užíval. A přitom by mohli být daleko zajímavější, pouze pochopit, co jim jde nejlíp a nejpřirozeněji.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Pavson / 21.11.17 8:14odpovědět

Kdysi víceméně zajímavá smečka už evidentně nemá co říct. Pozlátko kolem vzduchoprázdna. Souhlas s hodnocením coby průměrem.

Mystic / 20.11.17 16:16odpovědět

Tak to já znám více lidí, co je mají rádi a sám je mám moc rád. Ale z nové desky jsem v rozpacích také. Líbí se mi uřvaný vokál, ale příjde mi, že vždy když příjdou dobré pasáže, tak je pak vystřídá utahaná zdlouhavá vata, co uzemní tu energii a dravost.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky