Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Frigore - Path Of Logic (EP)

FrigorePath Of Logic (EP)

Sorgh21.9.2023
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Kouzlo dřímá v upřímnosti, v nekomplikovaném předání temných emocí, ale také v melodiích. Je to cesta.

Poslední dobou to vypadá, že jsem mentálně na delší čas přesídlil za oceán. Americká metalová scéna posílá napěchované pytle zásob a řadě z nich se těžko odolává. Třeba teď. V poslední depeši anonymní pisatel poukazuje na nedozírné kvality kapely, která by mohla dobývat evropské kluby s prstem v zadku. No kdo by to byl řekl?

 

Tak zpět do reality, nikdo mi samozřejmě nic nenapsal. Na kapelu Frigore jsem narazil náhodou, ale už po chvíli mi bylo jasné, že by se dokázala obhájit sama i bez doporučujích dopisů. Jedná se o partu z Los Angeles, tedy ne moc tradičního blackmetalového hnízda a možná to je jeden z důvodů, proč se mi jejich album Path Of Logic zdá tak lákavě neokoukané a zajímavé. Je to debutní nahrávka (debutům se taky věnuji nějak často) kratší stopáže, píšou EP, slabou půlhodinku to má, a je to tak akorát dlouhé na poslech bez hrozby zmírající pozornosti. To mi přijde nejen poslední dobou hodně důležité. Možná mi chybí větší trpělivost, ale možná to bude taky problém dlouhých alb, která tu svoji stopáž nezvládají. Frigore to odhadli dobře. Skladby mají neskutečný drajv, doslova zvířecí energii, ale kdovíjakou originalitou nepřekypují. Kouzlo tkví v upřímnosti, v nekomplikovaném předání temných emocí, ale také v melodiích. A ví, kdy je dobré skončit.

 

 

Path Of Logic je cesta trnitým podrostem. Bez výčitek je nám souzeno vidět jenom její surovou tvář a neslibuje žádnou falešnou shovívavost. Marně bychom hledali jemnější črty v její pokožce. Na klávesy raději zapomeňte ještě před spuštěním tohoto ďáblova mlýnku, protože vše co album předkládá je tvořeno osvědčeným náčiním inkvizičního praktikanta. Jen kytara, basa, příslušně skřehotavý zpěv. Pouze kotle a plechy nejsou živé a spoléhají na programing poslušný svých pánů. Kdybych to nevěděl, tak bych to asi stěží poznal, protože je to doslova hromobití bez jakéhokoliv plastového podtextu (s výjimkou titulní skladby). Snad jen znalci zvuku a praktikující bijci švindlující automat mohou usvědčit. Tvrdost alba je dominujícím pocitem a jeho radikálnost spolu se zajímavou strukturou pramení v neopakovatelném naladění kapely. Do příbytku se nám necpou laciná klišé, v kloubech nás neohýbá vichřice, neděsí roztoužené včelíny ani mrazivé praštění ledu. Skladby mají členitou kostru, střídavé tempo promlouvá ke skrytým záhybům v mozku a studený dotek minimalistické atmosféry chladí kůži.  

 

Path Of Logic představuje tolerantní uchopení blacku, abychom si mohli dopřát stylovou nevěru v adekvátních hranicích. V nádherných a vzletných pasážích, které obohacují většinovou strohost, hudba shazuje stálým nošením opotřebovanou kazajku a roztáhne se hezky do široka. Melodika rozjasní horizont jako slunce, co odstrčilo dotěrný mrak. Přísný, povýšený škleb umělcům samozřejmě sluší, ale občas není na škodu přiznat se k tajnému uctívání kouzel melodiky. Tahle citlivá struna ve mně rozechvívá doslova lesní pocity, odkaz nadšenců brázdících hvozdy a palouky se sveřepým výrazem hledačů inspirace. Současně nejde zapomenout na blackové jádro, které v pozadí číhá na uvolnění trůnu a návrat na scénu. Je to vládnoucí síla, dominanta ladných, avšak nekompromisních tvarů. Byl bych rád, kdyby nezůstalo jen u jednoho alba.  

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky