Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Funebrarum - The Sleep Of Morbid Dreams

FunebrarumThe Sleep Of Morbid Dreams

Michal Z28.6.2009
Zdroj: CD
VERDIKT: Album „The Sleep Of Morbid Dreams“ je hrubě opracovaná tlustá fošna, která všechny své taje a krásy neukáže na první letmý dotek. Sedněte na ni. S první třískou v prdeli zjistíte, že ji jen tak z pod kůže nedostanete.

Americký mlýn Funebrarum z okolí New Jersey se přece jen roztočil a po osmi letech zaznamenal na CD svůj teprve druhý plnohodnotný lomoz vlastního vnitřního soustrojí – „The Sleep Of Morbid Dreams“. Výsledná mlýnice nejednoho náročného deathera utvrdí v chuti se s nimi setkávat ob sezónu a nikoli náhodně po letech – tak je materiál hluboký a přitažlivý. Kašlete na trendy. V klasice je síla, která vydrží roky.

 

Přes řádnou „old-schoolovost“ jsou Funebrarum na novince díky velmi vyváženému zvuku poslouchatelní i přes nutnou patinovou špinavost a hrubost. Krásný mohutný Jeep zaflákaný až po střechu bahnem, který vás zve na další šílenou projížďku nekonečným marastem. Koleje jsou hluboké, pedál na podlaze, motor o velkém objemu dusá, bahno nemá šanci, tuto jízdu o sedmi zkouškách prolétnete napoprvé. Poskrovnu se najdou i stezky utonutí hodné v temnotě, hloubce a sračkách. Po dobře načasované změně transmise jsme zatlačeni do sedačky a řítíme se k cílové šachovnicové tkanině.

 

Funebrarum se podařilo přežvýkat dávná klišé a po svém znovu předložit. Základy jsou cítit v dávných Entombed a jejich zářezu „Left Hand Path“ (dále poznáte Autopsy, Grave, Carnage). Důležité je, že při poslechu nevzniká pachuť. Nádech odéru pekelných černých jazyků, temnota, zkáza a totální devastace – takto je možno shrnout aktuální pohled Funebrarum na jejich tvářený kus kovu. Čpící a až jedovatý death metal je doveden téměř k dokonalosti. Překračuje mnoho děl stylových souputníků, kteří příliš nelpí na pocitech a duši hudby, ale spíše se vše snaží dohnat vytříbenou technikou a vyblýskaným zvukem. Syrovost je hlavní deviza Funebrarum. Pánové pilně studovali ve Stockholmu.

 

Převažující střední tempo alba je drtivé a neústupné, rve a rdousí vlastní tíhou, kytary stylově sekají, tu čarují, murmur čítankový. Dusot hromovládce nezná slitování. Decentní střídání nátlakových pasáží s oddychovými přináší celku dynamiku zrychleného tlení. Melodické mezihry nebo velmi povedená sóla jsou vkusně špikována do marasmu, abychom přes ně mohli přeručkovat a nemáchat si hubu jen v bordelu. Oblastní přeháňky a spršky doom metalu působí jako rozpustné startovací hnojivo na rostliny útlého věku. Z každé takové zálivky vyrukuje úžasná košatá řežba. Klasickou sypačku je možno také objeviti. Pověstný vrchol alba spatřuji v „Nex Monumentum“, kterážto ve své až epické stopáži přináší všechny elementy, se kterými Funebrarum zacházejí s umem mistrů.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bodin / 7.11.12 8:18odpovědět

Velmi dobrá a veřejnosti ne moc známá kapela. S Funebrarum začínám trávit čím dál více času. Death Metal, který já opravdu můžu.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky