Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gaahls Wyrd - Braiding The Stories

Gaahls WyrdBraiding The Stories

Victimer24.7.2025
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Rozplétání Gaahlových temných příběhů, ke kterým je třeba chovat respekt, ale ze kterých nemrazí.

Malé pozdvižení a větší míra pozornosti, mistr Gaahl se vrací se svým temně filosofujícím projektem Gaahls Wyrd. Jeho první deska GastiR - Ghosts Invited byla povedená záležitost, kus osobité umělecké duchařiny a možnost vnímat tohoto norského autora v trochu jiném rozlišení, než jak jsme byli, nebo mohli být doposud zvyklí. Uběhlo šest let a máme tu nový zvukový příběh mezi sny a realitou, hororem a esoterickým bádáním, mezi viditelným a neviditelným.

 


Základem je temná vize, která k Gaahlovi a jeho věrným neodmyslitelně patří a vývoj, kterým se v rámci projektu ubírá. Je zřejmý, ihned slyšitelný. Gaahlovi je dobře v rozvíjení své autorské svobody, která se o black metal jen lehce otírá a dere si svou cestu jiným prostředím. Gaahlovou tmou plnou zamyšlení, deklamací a dalších sdělení. Hudebně se ocitáme v místech, která by se dala označit jako temná a lehce avantgardní, snad i progresivní. Zlo je to tam a pokud se připomene, tak jen v rovině uvažování nebo náznaků. Gaahl je na úrovni a studuje, kudy se ubírat.


To je z nového alba ostatně hodně cítit, tedy jak Gaahl nad svou tvorbou přemítá. Rozvíjí ji a snaží se dosáhnout většího rozpětí. Nijak dramaticky, pěkně postupně a bez násilí. Braiding the Stories je dílo hodné svého názvu. Spolu s autorem rozplétáme jeho vyprávění, mnohdy značně rozprostřené a útržkovité. Tohle album je takové hudební a vokální filosofické dumání. Kompoziční výstavba mezi realitou podrážek bot, představivostí a obrazy tvořícími se v mysli. Braiding the Stories je temná kultivovaná kreativita. Hledání sebe sama v krajině duchů (to přetrvává), snů a míry dosažitelnosti.


A určitě také další výzva. Gaahl se za poslední léta vokálně krásně vypracoval a je schopný obsáhnout mnohé. I tady se nejedná o nic překotného, jeho zpěv se prostě léty prostupně profiluje a umí se prodat. Na tomto albu to platí, vokál je doménou. Hudebně mi album ale příliš nesedí, respektive se mi drolí, nedrží při sobě. Bohužel opakovaně, pořád a už se to nezmění. Druhé album Gaahls Wyrd je o zvukovém hledání temné esence. V tomto ohledu byla debutová práce více tradičnější a přímočařejší. Tradičnější i ve svém metalovém poslání. A to mi vyhovovalo více. Braiding the Stories je rafinovanější, atmosféričtější. Strukturovanější a svázané více mechanismy.

 


Až moc mi přijde, že je to soubor vytažených, zvláštních a často uchvacujících momentů, které příkladně ukáží, jakých věcí je momentálně soubor Gaahls Wyrd schopen, ale pak se vše rozpadne a vítězí pocit nenaplnění. Jako by se nedosáhlo toho podstatného, celistvé tváře desky. Ta ve finále jen naznačuje, i když je v tom místy excelentní. Hraje si s námi a když už by mohla pustit celou svou krásu ven, nic zásadního nepřichází. Pořád se ocitáme mezi hezky zpracovanými útržky jinak docela fádně rozvedených nápadů. Nástřelů, kudy jít a pak to celé nějak vypustit. Těch luxusních nástřelů není málo, ale styl, jakým je s nimi nákládáno je v rámci možnosti jaksi plochý, nerozvedený... a bohužel se stává, že Braiding the Stories uspává. Když si vzpomenu na loňské Trelldom, tam byla ta přehlídka nápadů naplněna beze zbytku. Gaahls Wyrd tohle bohužel nenabídne. Je pravda, že parta významně pokročila a nabízí mnohá krásná zákoutí své temné mozaiky. Jen bych si je přál slyšet v ucelenější podobě.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky