|
|
||||||||||
O nové desce Gaia Mesiah se nějaký čas špitalo a všechno bylo na spadnutí někdy v druhé půlce minulého roku. Nakonec k tomu nedošlo a kvůli marodce se odložilo nejen její vydání, ale logicky i související turné. Všechno spravil letošek, deska je venku a je o čem přemýšlet.
Gaia Mesiah patřili k jedněm z mála českých kapel, které jsem prožíval trochu víc než intenzivně a začalo to hned s vydáním prvotního eponymního promáče v roce 2003 (dodnes ho mám doma). Sedm skladeb tehdy definovalo kapelu jako domácí odpověď na těžce definovatelnou scénu zahraničního crossoveru, pod čímž si kdokoliv mohl představit v podstatě cokoliv, ale pro mě to znamenalo především odkaz na německé Guano Apes včele s fenomenální dračicí Sandrou Nasic. Byla to tehdy hudba pro lidi do dvaceti, na majálesy, pro víkendové chlastačky průběžně dolaďované marijánkou a pro následná rána, která dokázal spravit pouze a jen další joint, případně nějaká deska od Rage Against The Machine. Přijde mi, že je to strašně dávno.
Druhá deska Ocean (2005) byla prakticky první regulérní studiovka a byla to deska, kterou jsem znal zpaměti dopředu i zpátky. Vznikla v sestavě, kterou pokládám za klasickou a jedinou možnou (tedy Marka Rybin, Santa Morella, Misha Cortéz a Josh Steward), protože všechny další pokusy mezi lety 2008 až 2011 byla křeč, která naprosto zaslouženě kapelu uložila k ledu. Samostatnou kapitolou bylo album Alpha Female (2007), které sice vzniklo ve stejné sestavě jako Ocean, ale pod producentským vedením Jaza Colemana, a bylo to jednoznačně špatně. Jakkoliv si Colemana vážím jako muzikanta a skladatele nejen v rámci Killing Joke, jeho přínos této nahrávce představoval spoutání dravé kočky a její zavření do cirkusu, kde měla sice bezvadně, ale naprosto bez života předvádět nacvičené kousky. Nefungovalo to, dříve dravá a spontánní Gaia Mesiah byla zadušena způsobem, který jsem do dneška nepobral.
Pak konec, dlouho nic a nakonec nová deska od ženských, kterým už není dvacet. Ani třicet.
Být takovým malým symbolem jedné generace a po patnácti letech zkusit navázat nit mi přijde jako dost šílený nápad nebýt toho, že se něco podobného děje dnes a denně několikrát. Ostatně i zmínění Guano Apes se o něco takového pokusili v roce 2011 a byl to trapas jako prase. Naproti tomu Gaia Mesiah s deskou Excellent Mistake nijak neexperimentují a ani se nesnaží podbízet současným trendům (ať už si pod tím představíme cokoliv), ale zcela na jistotu předkládají album, které by mohlo být dvojčetem alba Ocean. Tedy jasný návrat do minulosti a sázka na to, co tehdy tak dobře fungovalo. Naprosto přirozeně se nabízí otázka, jak se po tolika letech vžít do role mladých, dravých divoženek (Josh promine) a nevypadat přitom trapně, ale po už docela dlouhé zkušenosti s nahrávkou musím přiznat, že všechno funguje, jak má. Anebo to tak aspoň vypadá a nikde nevyčuhuje žádná faleš nebo přetvářka, protože touha po světské slávě a balíku peněz v tom rozhodně nebude.
Excellent Mistake je deska dramaturgicky velmi podobně poskládaná jako právě Ocean a nabízí podobnou paletu barev, uvolněnosti, energického rocku, jasně načrtnutých a posluchačsky vděčných skladeb. Ty jsou otextovány s velkou převahou v angličtině, takže ani tady nic nového pod sluncem. Napříč deskou kapela předvádí naprosto přirozený a slušně zvládnutý slalom mezi různými odstíny rocku s nu-metalovou estetikou, ale i dalších stylů jako reggae (Dawn of My Life), country nebo čehosi jako tradicionálu (CocoJim), což všechno dohromady nahrávce propůjčuje uvěřitelný a pozitivní náboj. V podstatě hned po několika vteřinách klipu Království mi naskakují vzpomínky na Big In Japan od Guana, což jsou vzpomínky strašně staré (devatenáct let), ale docela příjemné.
Nadšení naopak krotí řádně přetlakovaný, naprosto neprostorový a místy nepříjemně ořezaný zvuk (zkuste Reno), který ve sluchátkách tepe do uší s nepříjemností, kterou nelze neslyšet. Je to trend, je to móda, ale taky velká škoda dobré muziky. Podobně tragický pocit ve mně vyvolává naprosto impotentní obal, na kterém by klidně mohlo být napsáno Škwor nebo Kabát a pořád by to vypadalo stejně nanicovatě, průměrně a odfláknutě. Pocit, že se někdo mohl zamyslet nad motivem, který by o kapele vypovídal mnohem uvěřitelněji, ve mě s časem narůstá víc a víc.
V konečném zúčtování a čistě z hudebního (a částečně nostalgického) pohledu pro mě Excellent Mistake ale představuje překvapení, které jsem nečekal. Bez ohledu na to, že čas nikdo nevrátí a že už asi nejsem schopen si podobnou hudbu užít tak spontánně a naplno, jako když mi bylo sedmnáct. S deskou jako je tato si to aspoň na chvíli můžu ale docela dobře představit.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
David / 10.5.19 22:49odpovědět
... ano, překvapení, které jsem nečekal:) Paralela s Guano Apes a jejich návratem, ze kterého mi bylo chvílemi až smutno mi bleskla hlavou v okamžiku, kdy jsem onen Kabátovsko-impotentní obal poprvé zahlédl v rekordstóru... ale zaplaťpánbů vše je jinak. Pěkné album.
Label:Monitor
Vydáno:Únor 2019
Žánr:rock / crossover
Marka Rybin - zpěv
Kateřina Pelíšková - kytara
Josh Steward - baskytara
Misha Moravcová - bicí
1. In The Streets (Intro)
2. In The Streets
3. Hip-Hop
4. Great Year Setup
5. Dawn Of My Life
6. Wind Blowing Down
7. CocoJim
8. After Rainbows
9. Království
10. Reno
11. Tam to všechno je
12. Move Me
Cultes Des Ghoules
Coven, Or Evil Ways Instead Of Love
Dark Light
In Space And Time
Mortifilia
The Great Inferno
Laceration
Demise
Frana / Opiliones
split (7" EP)
Minsk / Zatokrev
Bigod
Hildur Guðnadóttir
Without Sinking
Zealotry
The Last Witness
Godflesh
Post Self
Jours Pâles
Dissolution
Theriomorph
Diabolical Bloodswords
Sedmý ročník Front Line Festu proběhne 28. března v pražské Modré Vopici a o den později v Brně, v klubu Melodka. Na obou akcích se můžete těšit na po...
1.2.2025Pestilence představují nového kytaristu. Stal se jím Max Blok (Alkaloid, Dark Fortress), který nahradil Rutgera van Noordenburga. Pestilence v současn...
1.2.2025Polský sólo black-metalový projekt Pusta Noc debutuje s koncepčním albem Speculo Magicas (2025), které zhudebňuje legendu šlechtice Twardowského, co z...
1.2.2025Řecká psychedelicky-rocková kapela Naxatras vydá v únoru na Evening Stars Records své nové album pojmenované lakonicky V a při té příležitosti zveřejn...
31.1.2025Finští melancholici Hanging Garden vydají pod Agonia Records 14. března nové EP The Unending. Z něj nyní coby ochutnávku pouští do světa singl se skla...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.