Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Galibot - Catabase

GalibotCatabase

Bhut20.8.2026
Zdroj: CD //promo od vydavatele
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Vzhůru do dolů, rubat a kutat kýžené nerosty. V rytmu Galibot to jde úplně samo.

Evidentně se kapela Galibot poučila z kolegovy recenze a přispěchala ještě v témže roce (tedy letos) s novou a svěží dávkou svého repertoáru. Zda jej za pár let přepracují, nyní nechme bez komentáře a vrhněme se raději na následovníka jménem Catabase.

 

Hornický black metal ve mně už tak nějak automaticky vzbuzuje srovnání s War For War, jejichž novinka je již na spadnutí. Avšak v případě Galibot jde o výraz zcela jiný. Industriální prvky by možná příjemně obohatily obsah nahrávky a nějaké to elektronické zakroucení by osvěžilo monolitický poslech, ale nutno uvést, že i tak je album Catabase protkáno ruchy sice rovněž industriálního charakteru, ale v trochu jiném slova smyslu. Takže nikoliv elektronickými rytmy, ale využitím ruchů a zvuků důlních i továrních. Je tam třeba hezký moment, kdy končí směna a pracovník jde obratem do hospůdky patrně na pivíčko. Zdánlivě veselý moment však nemá totožnou hudební podporu.

 

Tím se konečně dostávám k hudební náplni jako takové. Tou je svérázný black metal, který do sebe nasává vlivy jiných žánrů. Támhle slyšíme punkovou odvázanost, támhle zase až hardcoreové dupání a jinde takové typické francouzské obraty, které můžeme znát od nespočtu krajanů kapely. Nejspíš to zní jako pestrá náplň, ale v podstatě je to poměrně těžký, masivní vagon, který se hrne bez ohlížení prakticky ve stejném tempu pořád dál. Jsou tu pochopitelně momenty, které vybočují a poslech příjemně ředí, ale v obecném slova smyslu jde o monolit.

 

 

Takový masiv je zkrátka potřeba dobývat a to, že se u toho nejedno ucho umaže, je snad vedlejší. Přesto si tu lze najít oblíbené skladby, a to z mnoha důvodů. Třeba taková Jeanlin ukrývá zajímavý klidnější motiv s civilnějším hlasem zpěvačky, který má velmi příjemný charakter. Obecně je zpěvačka docela ohebná a její barva hrubne dle požadované povahy písně. Výraznou skladbou je třeba i Estaminet Pt. 1 s takovou energicky pulzující náladou, která vlévá chuť do díla, takže ražba na čelbě je hned o něco příjemnější. Nejvíc jsem si však oblíbil asi závěrečnou Mesektet, která má takový krásný francouzský půvab a tak nějak z ní prostě cítím hitovku.

 

Pochopitelně vyzobávám jen příkladné kousky, jelikož teprve ucelený poslech přinese to správné nahlížení i výsledný názor. Ale musím uznat, že deska je to velmi příjemná a sedla mi hezky. Je asi dobré ještě zmínit, že black metal, který Galibot předkládají, nese vedle klasických motivů i modernější prvky, které současný black prožívá. Odkud hledat přirovnání? Tak třeba mě napadá zanícenost Wiegedood, tíživost Blood Abscission nebo také hardcoreové koření This Gift Is A Curse. A to není úplně zlé, což?

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky