Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Galvanist - The Silence Between Stars

GalvanistThe Silence Between Stars

Sorgh1.7.2026
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: Jedním slovem doom, rozvitější popis už by obsahoval další přísady, které z této desky dělají zajímavý objekt k prozkoumání.

Jestli se chceme bavit o experimentálním metalu, Galvanist jsou jednou z cest k pochopení této nejasně definované odnože. Experimentální je často spíš nadnesený termín, pod kterým si lze představit kakofonie těžko pochopitelných zvuků a rytmů. Třeba to ani v tomto případě není zdaleka tak novátorské, jak se zpočátku zdálo, každopádně jde u Galvanist o tvorbu s neobvyklými postupy, které jsou nicméně pochopitelné a rozsévající hudební radost.

 

Mohlo by se říct, že tu máme další variaci na spojování žánrů, které k sobě mají blízko. Galvanist už na debutním albu Connection inklinovali k temnotě, depresivní maskara skladeb se rodila z doomových vod a délka skladeb ji nechala zvolna růst k naprosté zkáze. Nesmělé kontakty jiných žánrových sfér nebyly pro album zásadní, ale už zde hlodal ten pomyslný červ nenechavec.


Aktuální deska The Silence Between Stars, která vyšla v máji, svůj rodný měsíc zcela ignoruje a hněte jej do tvaru takového, dejme tomu, listopadu. Opět silný doomový hlas, ale už zde dochází ke střetům odlišných žánrů. Doom metal ztratil mandát k nekontrolovanému panování, jeho místo zabrala agresivnější forma vyjádření, která saje beneli z více směrů. Určitě je zde death a pak také silný vliv post a sludge metalu, to posluchač pocítí jen co dohraje intro a rozezní se Atrophy. Vynikající věc, ve které jsou parádní přechody mezi různými tématy. Kdybych chtěl někomu přiblížit jak The Silence Between Stars zní, opakovaně by mě napadla podobnost s The Ocean. Někde vůbec, ale někde hodně. Album syčí tlakem a kde se pnutí nedá vydržet, je řešením vyřvat všechno ven. Nálada tak nemá daleko k hysterii a tento vpravdě děsivý stav je často cítit i ze samotné hry. 

 

 

 

Nejde jen o jednu náladu, která by definovala skladbu. Mísení pocitů od žalu ke smíření, nebo nasranost přetavená do flegmatické vydechlosti, jsou částečkami jedné kompozice. Jednoduché, pochmurné motivy střídají složitější pasáže plné experimentálního nadšení. Rocková hravost, uvolněné kytarové preludování nebo megatěžké rifování. Je to málo nebo moc? Jak se to všechno potkává? Desetiminutová Dreich dává odpověď. Z pochmurného, pomalejšího začátku se rozjede nervní a rychlá vypalovačka s těžkými riffy ala Cult Of Luna. I když kytary drhnou podzemní ligu, dočkáme se pěkného sóla. V Hauntology zase slyšíme složitost melodických struktur, které se mění jako počasí. Daří se tu subtilní atmosféře dávající skladbě punc jedinečnosti. Je to pět (nepočítám úvodní intro) intenzivních fláků, které nejsou lehké ke strávení. Převažujícím dojmem je nervní tlak za očnicemi, ale hlubší mozkové struktury si vrní blahem z divných rezonancí.

 

Tolik tedy experimentální doom/death Galvanist, který by šlo titulovat i jako post – sludge metal, klidně experimentální nebo progresivní. The Silence Between Stars není všední nahrávka, ale s jejími sloučeninami jsme se už setkali. Galvanist to jen zpřeházeli a zabalili do jiného papíru. Takový dárek si nechám líbit.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky