Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Aktivitou a nadšením oplývající prog rockeři Gazpacho nezaháleli ani letos a spolu s prvním podzimním listím vdechli život další nahrávce. Stačí rok, maximálně dva, aby se tahle šestice z Osla postavila před novou výzvu a nahrála další album. To aktuální slyší na jméno "Molok", myšlenkově se vrací do 20. let minulého století a přibližuje příběh muže, který sestavil stroj, jež umí vypočítat minulost i budoucnost. Vždyť přece za všemi událostmi vesmíru stojí jejich minulost! Jméno "Molok" je vyňato z Bible a sestrojení tohoto stroje je reakcí na uctívání Boha ve formě kamene, ať už kdekoliv v katedrále, nebo třeba v Mekce, neb je zahnán v jedno místo a svým způsobem uvězněn. Vedle jistě zajímavého konceptu, který je dobré vnímat, jde ovšem hlavně o způsob jak s ním naložit. A jak bývá u Gazpacho zvykem, tohle pro ně nebyl problém, protože "Molok" je dalším setkáním s nadstandardní kvalitou rockového žánru a svojským rukopisem kapely.

Potemnělé uličky staré Prahy, kudy se ještě loni procházel "Demon" a krásně si pohrával s křehkou atmosférou, jsou přetaveny v jiné, neméně zajímavé téma. Tam, kde první poslechy hrály na notu vzájemné podobnosti s předchozím materiálem, je dnes živá představa použití stejné nitě, ovšem s šitím jiných, na sebe navazujících motivů. I když obě alba oplývají neobyčejnou náladou, dál bych jejich styčné body viděl pouze jako pro kapelu typický muzikantský jazyk Gazpacho. "Molok" je navíc postupem času snad ještě podmanivější a propracovanější záležitostí. Výpravnost a hra s atmosférou opět hrají prim, ovšem původní dojem rozvláčného příběhu je schován do srozumitelnější a přehlednější roviny. A to i přes neodkladnou potřebu projít do nitra nahrávky za cenu větší než běžné pozornosti. Gazpacho jako každý inteligentní soubor dospívá a skladatelský růst vzhledem k minulosti je znát.

Cesta alba je kouzelná a vyšperkovaná do té míry, že její odkaz pohltí a jen tak nepustí. Osobně "Molok" nevnímám jako střípky na sebe navazujících skladeb, ale společně provázanou práci, kde se dílčí vypichování snad ani nehodí. A to i přes moc hezky zakomponovaný folklórní doprovod, protože ve finále i on drží desku pohromadě a bez něj by nebyla tak plná a soustředěně reflektující spojení minulosti s budoucnem. Podobně to vidím se zpěvem, a to i přes to, že Jan Henrik Ohme vlastní jasně rozpoznatelný projev. I jeho vokál je o celkové souhře, změnách naléhavosti a různých polohách. Není to je ten kňouravě vtíravý hlas, pod kterým si ho většina lidí nejlépe vybaví a některé i odradí. A to ani nerozebírám nenásilně pořešené sbory...

Pravá podstata se nemění. Gazpacho po roce znovu zabodovali a řekli si o další porci velké náklonosti a respektu na poli prog rockové muziky. "Molok" je vkusně nahraným albem napříč kulturami, časem a snahou o pestré pojetí výrazného konceptu. Snahou, která se svou konečnou podobou mění v neobyčejný zážitek.