Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gdanian - Mechanical Gods

GdanianMechanical Gods

Symptom28.9.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Mechanical Gods je malý krůček pro lidstvo, ale velký skok pro člověka-autora. Pro člověka-posluchače možná jen další z řady desek s poutavým vizuálem.

Stává se, že spousta nahrávek z ranku temného ambientu jsou jako záležitosti, které odejdou spolu s akné. Zazní, odezní a zůstane jen vzpomínka (pokud vůbec). Gdanian tento předsudek docela úspěšně boří. Jeho hudba, lépe řečeno tohle konkrétní album, pracuje s tím, co povyšuje hudbu do výtahu na něco, co možná chceme i do bytu.

Příběh alba je zasazen do prostředí Podsvěta, kde divoké kmeny lidských obyvatel kolektivně uctívají stroje, jež je utlačují. Nadzemní svět je pro ně neznámý pojem a hranice vesmíru představují jen hlubiny jejich podzemního krytu. Vpravdě řečeno ideální myšlenkový rámec pro stvoření plastického hudebního obrazu. Na druhou stranu nikterak překvapivý pro formaci ze stáje Cryo Chamber.

Třetí velké album vychází s ročním odstupem od předchozí desky Induction (2022) a na pozici hostů se objevují známá jména. Čtyřka Ritual se ve spolupráci s Atrium Carceri svým motivem dotýká seriálového hitu Stranger Things. Titulní skladba Mechanical God vznikla za účasti Dead Melodies a snoubí v sobě éterické i znervózňující pasáže plné chřestění, lomozu a jiných pozemských i nebeských zvuků. Ve dvojce The Inner Sun přispěl slovem i hudbou skotský hudebník a spisovatel Alistair Rennie z Ruptured World.

V Německu žijící autor ruského původu, Sergey Gdanian, servíruje poměrně působivou, čtyřicet minut dlouhou, cestu do útrob své mysli. Jako sound designer a skladatel videoherní hudby prokazuje dobrý vkus při budování atmosféry. Příběh, jehož kontury jsou známé, si každý musí prožít sám, nebo si zvukový základ naroubovat na svou vlastní fantazii. Uzlovými body nahrávky jsou ostrůvky hudebního napětí mezi stojatými vodami vesměs konzervativního plochaření. I tak se oblast, kam Gdanian intenzivně pochoduje, zhmotňuje s každou další notou.

Pokud člověk překoná klišé žánru, je možné z nahrávky vytěžit poměrně kvalitně strávený čas a příjemné zážitky. Hudba tohoto druhu dává posluchači velký prostor podílet se na jejím průběhu tím, jak moc svou mysl převtělí do paralelního světa emocí. Většina podobných nahrávek jaksi stojí a padá na síle imaginace, ochotě naslouchat a přemýšlet. Pudovkin ve mně není přímo nadšený, ale spokojený určitě ano.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.3.23 12:08

Hodnotím tu desku jako zástupce žánru, se kterým jinak nemám problém, nehodnotím ji v rámci vývoje kapely. To dělají všichni ostatní, takže to není úplně třeba. Já vím, že to není u takhle zavedených značek typický úhel pohledu, ale když jsem nad tím přemýšlel, tak mi nepřišel jako nerelevantní. Tohle je jejich první album, které jsem slyšel celé, nešel jsem do něj se záští, ta se ve mně vybudovala až během jeho poslechu. Bellamyho vokál jsem věděl, že mi bude asi vadit, ale nečekal jsem jak moc. Mohlo to překvapit na obě strany. Na kritiku některých postupů samozřejmě není pozdě nikdy. Píseň Liberation má primárně ten problém, že se sice tváří členitě a rozvinutě, ale ve skutečnosti se dá odhadnout její vývoj několik vteřin dopředu, protože je to fakt jenom pastiš a ten song prostě nefunguje sám o sobě. Chtěl bych nabídnout smířlivější odpověď, ale prostě to nejde. Samozřejmě si nemyslím, že komu se to líbí, by se měl zabít nebo tak něco. Leda trochu ublížit možná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky