Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gehenna - Adimiron Black

GehennaAdimiron Black

Sorgh9.10.2012
Zdroj: Mp 3 (192 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Výborná deska, která pro mě představuje vrchol jedné z kdysi předních blackových chásek.

Legendární skupina Gehenna, která tvořila jeden ze základních pilířů norského blacku, už nějaký čas hibernuje a ač se stále prohlašuje za aktivní band, já tomu příliš nevěřím. Spíš to vypadá tak, že vše co měli chasníci na srdci už řekli a nyní jde jen o mizerné přežívání v rovině nereálných úvah.

 

To ale nic nemění na faktu, že se do historie zapsali řadou kvalitních náhrobních desek, nad kterými nelze povrchně mávnout rukou. Paradoxně k tomuto faktu se staví realita, že o Gehenně se v kuloárech mluví velmi sporadicky. Hodlám to drobátko vylepšit a připomenout luxusní album z roku 1998 nazvané Adimiron Black.

 

Gehenna, která do této doby vyznávala black stavěný na bytelném klávesovém základu a melodie jí nebyly ani zdaleka cizí, zde provedla sympatický přerod od omalovánkových čertů k obludě vpravdě makabrální, překvapivě industriálnější a deathové. Jestliže minulé Malice bylo vyvrcholením a poslední ejakulací zmíněné první etapy kapely ve znamení melodického blacku, jaký v té době ukovali třeba Satyricon na albu Nemesis Divina, pak Adimiron Black se vynořilo z vod neprobádaných a nadmíru vzrušujících. Hodně se o tom zmiňuje i Victimer v recenzi následujícího alba Murder, které je ale ještě trošku dál a jinde.

 

Pro mě je Adimiron Black vrcholem Gehenních snah. Muzikantům se podařilo nastolit geniálně odlidštěnou atmosféru, ze které zebe. Pod temnou a depresivní slupkou se odvíjí příběh zoufalství a duševní agónie, zkázy moderního člověka selhávajícího v esenciální touze po životě. Ve vzduchu se vznáší vůně smrti a je cítit opravdu silně. Šestistrunné motory čpí chladným kovem a zvěstují prohlubující se koma za vůně střelného prachu. Leštěná pažba revolveru pomalu vychládá…

 

Hned od úvodní a zároveň titulní skladby Adimiron Black se nad hlavou slije těžká a hutná atmosféra, zatěžkané základy obšívá kulometné hnízdo obsluhované ultrarychlými paličkami, které drží tepovku v anaerobní zóně, tkáň již dýchá na dluh a stroj začíná umdlévat. Bylo by lepší omdlít a necítit bolest. Skromné klávesové party přivádí atmosféru refrénu na piedestal pocitů strachu tak věrohodně, že je opět potvrzena stará pravda o jednoduchosti a síle. Během ubíhajících minut se místy nekontrolovatelně tetelím při cinkání trianglu, jejž jako vkusný doplněk bubenického mistra vítám. Tento čistý zvuk se už moc často neslyší a i zde je pouze sporadickou perlou krášlící kopákovo/klepačkový duet.

 

Poměrně netypická je píseň Devil´s Work, která začíná velmi pozvolna, jakýmsi akustickým intrem s klávesovou slupkou, kdy dramatická aura postupně graduje a vyvře v pomalém, místy až funerálním songu. A na závěr starý přeskakující gramofon. Adimiron Black je i přes předešlá slova o hutnosti plné melodií, ty však nemají v popisu práce hudbu krášlit jako u většiny děl, kdepak. V tomto revíru jde o syrové pocity strachu a napětí, které se podařilo vystihnout dokonale.

 

Pokud bych se měl své pocity snažit k něčemu přirovnat, tak podobný účinek na mě mají desky Blut Aus Nord. Je to hodně vzdálené přirovnání, hudebně je to zcela někde jinde, ale ta esence nervózního strachu je podobného druhu. Tak nakažlivě krásná a návyková.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky