Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gehenna - Murder

GehennaMurder

Victimer20.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nedá se nic dělat, ale můj závěr bude takový, že před sebou mám nejslabší článek poslední trojice výtvorů Gehenna - "Adimiron Black", "Murder" a "WW". Přesto drtí.

Pro tuto chvíli jsem si k recenzi vybral jednu death/blackovou zpověď, už polozapomenutou. K albu "Murder" norských zmalovanců Gehenna jsem se dostal jako k poslednímu, které mě v souvislosti s kapelou zajímá. Gehenna je všeobecně zaškatulkována jako kapela black metalová. Jenomže je black metal a black metal ... Samotní Gehenna začali svou kariéru na vlně melodických či atmo black metalů, ve stejné linii jako například Dimmu Borgir nebo Agathodaimon. Kdo začal dříve, nad tím nehodlám spekulovat. Ono to není zas tak důležité, neboť koncem 90.let chlapci (a dívka) ve své tvorbě přestali tolerovat sladce strašidelné klávesové vsuvky a vrhli se do víru nově vznikajících souborů, koketujících s industriálem, tedy nelidským vyzněním vůbec. Dlužno poznamenat a budiž jim přičteno ke cti, jako jedni z prvních. Tato změna k lepšímu se odehrála někdy v roce 1997 v mezidobí vzniku "Malice" a EP "Deadlights". Ano, právě EP "Deadlights" a následující plnohodnotné album "Adimiron Black" (obě 1998) jsou prvními důkazy, jakže si to seveřani s novou hudební tváří v rámci black metalu poradili. Jejich celá diskografie by se tak dala rozdělit na dvě období, říkejme tomu například "před a po Malice".

 

Mnou vybrané album logicky patří do nové éry Gehenna, ale také připravuje posluchači několik nečekaných kotrmelců. Datum jeho vzniku je zakulaceno na rovných 2000 a řadí se tak spíše do extrémně metalových archívů. V prvním a nejslyšitelnějším případě za tento kotrmelec považuji značný příklon ke klasickému death metalu, se kterým sice již koketovali (podobně jako s thrash metalem) na "Adimiron Black", ale ne v takové míře. Tehdy se jednalo spíš o vhodné doplnění a narušení nadvlády blacku. Nově ovšem dochází, když ne k rovnováze, tak i k malému vítězství smrtícího kovu (chcete-li 60:40). Proto v souvislosti s touto desko upřednostňuji sousloví death metal, kterému by navíc slušela oblíbená předpona "cold". Pokud toto slovíčko znamená ono vkrádající se strojové temno v každém tónu nahrávky, tak sem sedí, to je bez debat. Jak jsem se později dověděl, cover fošny má znázorňovat rozostřenou první fotografii popravy na elektrickém křesle. K titulu to pasuje, tak proč by ne...

 

http://i.ytimg.com/vi/AG9LPJTYj4Y/0.jpg

 

Industriální "Intro" nás pomalu uvede k oné neradostné události. Porce číslo dvě "Murder" hned naostro předvádí jakým směrem se ubírá zvuk kytar na tomto albu. Neklidné, mnohem hutnější než dříve. Riffy, tolik typické pro tvorbu představitelů death metalu. Nezapomíná se však ani na konec devadesátek, ve třetí "Worthy Exit" dochází k většímu provázání s poctivým brutálním black metalem, snad aby Gehenna dokázali, že na něj úplně nezapomněli. Podobně zní i "Devout Dementia" se silně nakažlivým "zlým" bzukotem na úvod. Pak se zpomaluje, vše zase začíná nabírat smrtící otáčky a tak to jde dál a dál a dál... Když jsme u těch otáček, rozhodně kapelu nepodezřívám z toho, že zapomněla zapnout na jejich vyšší výkon, toto prostě mělo znít jak zní, záměr proprat "Murder" death metalem je zcela evidentní. Bohužel tím jiný rozměr dostala i pověstná zlá aura, vznášející se nad každým albem Gehenna. Není míň zlá, není ale tak jedovatá, je zkrátka jiná a s tím se musíme smířit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky