Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ve švédském Växjö jsem byl dvakrát a pokaždé to bylo s Tomem Necrocockem. Poprvé v rámci Kaviar Kavalier a podruhé, když výlet zjemnil coby bonusovou skladbu jeho Psychiatrického Necrocock alba. O ničem dalším už nevím, ale do Växjö se podíváme i nyní. Jako staří fanoušci klávesové epiky stylu zvaného dungeon synth. Přesně takoví, kteří svého času podlehli středověce laděné fantasy tématice starších alb Mortiise. Nebo je čistě z podobného důvodu zaujalo sblížení v rámci ambientních alb Burzum. Z nových akvizic, které loví v tomto náladově mystickém revíru, určitě doporučím návštěvu labelu Cryo Crypt, dungeon synth větve profláklejšího Cryo Chamber, kde se uhnízdilo hned několik projektů, za kterými stojí významné dark ambientní persony. Za všechny například Mountain Realm (Simon Heath) nebo Trollslottet (Pär Boström). Ale zpět do Växjö. Právě odtud pochází jistý A. Virdeus, který žánru dungeon synth úplně propadl a tvoří hned pod pěti různými jmény. Dohledat lze nahrávky Forest Shrine, Iskall, Winter Sphere, Mournbound a právě Ghoëst. Na metalovém poli je aktivní v projektu Werendia, což leckomu poví možná více.

Ale dnes se zaměřme na klávesové vyprávění Ghoëst. To má na kontě neskutečné množství osmnácti demáčů a také tři alba. To třetí, stále aktuální, nese název The Majestic End. Tvorba tohoto maníka mě trkla až díky tomuto projektu. Už dlouho jsem neslyšel tak podmanivě a kouzelně zpracovaný dungeon synth. Nutno ale dodat, že to není jenom o něm. A. Virdeus našel v rámci Ghoëst zajímavé spojení klávesové hypnózy a doomového tempa. Nezvykle zapojil bicí a dodal tvůrčímu procesu rytmus. V tomto případě útrpně pomalý, zkrátka doomový. Ghoëst je tedy spojením dungeon synthu a doomu. Častovat ho můžeme právě spojením obou stylů, což také autor očekává, neboť si za tímto spojením stojí. Ono se stačí podívat na název labelu, že... Nečekejte ovšem nic metalového, jsme pořád ve světě syntetické epiky, která maluje své linky dávných časů. Doom tvoří jen ono umrlé tempo a pohřebnější nálada.

Čtyři nové kompozice zaberou všechny nad deset minut a dominuje jim atmosférický stereotyp neustále se opakujících motivů. Pro běžné smrtelníky jde o těžce monotónní romantickou, instrumentálně epickou muziku na bázi středověce orientovaného soundtracku. Pro větší snílky majestátního, smrtelně přítulného a atmosféricky bohatého. Kdo tomuto žánru propadl, zřejmě uzná, nakolik lákavě svým zpracováním Ghoëst zní. Ano, díky žánru se nacházíme v monotónním prostředí, ale samotná klávesová mozaika The Majestic End je kreativní, líbivá, nebojím se říci promakaná. Už tím, jak je zapojena část rytmické sekce a náladově se ocitáme poblíž doomového kolbiště, je vše přitažlivější. Aranžmá jsou bohatší, než jakými povětšinou disponuje klasický dungeon synth opus.

Možná se pouštím na tenký led a v omámení si tu maluji něco na způsob silného zážitku, ale ve mně se nahrávka The Majestic End skutečně pevně usadila a přináší mi krásné chvíle. Ten tip odpočinku po shonu dne, kdy si o samotě vypnete a hodíte se do říše dalekých scenérií, kde to vibruje jak chutí po bitvách a dobrodružství, tak po kráse a síle skonu. Odchod na onen svět je svátečním okamžikem, zde v klávesově epickém balení. Nahrávka mezi skladbami šumí, zvuk je trochu zastřený, ale zase ne utopený pod kobercem v obýváku. Zapadá do celkového konceptu. Znovu ale zopakuji, že kovaný minimalista bude možná až zaskočen množstvím proměn a motivů. Stane se minimalistou s maximem prožitků.

The Majestic End má v rámci žánru svou sílu. Je to působivé, silně melancholicky laděné dílo. A tím, že já shledávám rozdíly v jednotlivých skladbách jako poměrně rapidní, si dovolím vypíchnout druhou skladbu jako mou nejoblíbenější. Ghoëst má na kontě spoustu nahrávek a téměř na sto procent se nepustím do všech, ale jistě to bude chtít důkladnější průzkum. The Majestic End je milé album, které mi zprostředkovalo jak chtěné dostat se zvukově pryč od reality, tak žánrové osvěžení. Toto je moje dungeon synth doomová premiéra a tohle spojení se mi opravdu zalíbilo. Je v tom více emocí, mystiky a zvukové bohatosti. Ono je snadné to odzívat, ale mnohem hezčí se do toho umět položit a hodit si do představivosti nový program, ke kterému se budete chtít vracet. Ne, tohle jen tak odzívat není v mých silách. Přepínám na Ghoëst, brou.