Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jen tak pro utřídění myšlenek po sobě čtu recenzi předchozí desky Ghost, která mě svým kontrastem mezi dobrem hudby a zlem výrazu upřímně zaujala a kterou dodnes celkem často a s chutí poslouchám. Spoustu z té své dva a půl roku staré úvahy bych mohl zopakovat a půl recenze by bylo hotovo. Ghost svůj výraz nijak zásadně neposunuli ani nezměnili, což by bylo – upřímně řečeno – zhola zbytečné a s ohledem na úspěch předchozího alba i smysluprosté.

Muzika Ghost je pro mnohé skvělý odkaz hard rocku 70. let, pro jiné zase povedená ironie zla s tváří vážnou ale duchem klauna. Pro mnohé další zase urážka, jednoduchá fraška a povrchní zpívánková blbost, ale vidím v tom spíš dotčené ego, zpochybňující cokoliv úspěšného a drze se otírajícího o hodnoty zla. Jasně, líbit se nemusí a vkus nikomu měnit nehodlám, ale pokud si někdo zaslouží striktní odsudky, Ghost to rozhodně nejsou. Nelze se proto divit, že doposud zachycené reakce jsou až ostře hraniční a že lidem podepisujícím se „Napalm_Satan“ se Ghost nelíbí. Bůh jim budiž milostiv!

Pravda je ale ta, že i moje seznamování se a přijetí alba „Meliora“ nebylo rozhodně tak snadné a přímočaré jako v případě „Infestissumam“, a zcela na rovinu přiznávám, že právě desku předchozí i přes dlouhou sbližovací dobu s novinkou stále stavím výš a líp a dál. Teda kromě zvuku, který je tentokrát o level jinde. Lépe. Na první poslech pro neaglicky slyšícího fanouška ubylo satanského odkazu a deska funguje více na hudební než textové bázi. Je to možná první dojem a nebo taky výsledek lenosti zabývat se hlouběji textovou stránkou, ale ten dojem tu je. Stejně tak ubylo vyloženě snadných, líbivých a v tom nejlepším významu slova zábavných motivů (vzpomeňte na song Zombie Queen), které „Infestissumam“ činily deskou stravitelnou tak snadno, že hrozilo přejedení, vyvržení a doživotní nenávist.

Ano, Ghost se můžou přejíst, ale stejně tak se můžou stát dobrým společníkem pro chvíle vzpomínek na doby, kdy hard rock (výborný motiv v úvodu Majesty) a populární scéna ještě neměly mezi sebou ostrou hranici a kdy hudba představovala sice zábavu, ale nikoliv spotřební zboží. „Meliora“ v tomto smyslu balancuje na hraně, občas otočí kormidlo směr výborbý hard rock a místy by neměla problém zaujmout mainstreamového posluchače. Do toho servíruje skvěle vyskládané skladby, hromadu tajemna a atmosféry, vokálně zmáknuté pasáže s řadou výborných chorálů a hlavně vygradované, silné refrény (From The Pinnacle To The Pit), s nimiž si bez problému poradí i nenároční jedlíci. Opět ano, Ghost jsou líbiví a přijatelní, ale rozhodně ne prostí. Jejich muzikantsví má zdravý základ a jejich jednoduchost není ani zdaleka tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát při poslechu povrchním a ovlivněném odsuzujícími předsudky.

Psal jsem to už někde jinde a taky jsem to někde četl. Dělat na poslech snadné věci nemusí být nutně tak snadné, jak se zdá. Samozřejmě netvrdím, že by Ghost přišli s něčím revolučně novým (ostatně úvodní motiv Cirice je hodně známý, kdo si tipne?) a že by jejich muzika byla jedinečná mezi všemi. Jenže mají nápad, mají hudební vizi a stejně tak vizi mimohudební. Klidně ji nazvěme obchodní čuch nebo prostě záměr. A pak mají skvělého klávesáka, jehož obstarožní rejstříky nezní ani trochu obstarožně, a jehož projev mě fakt baví. A taky mají překrásnou edici na vinylu, která by mohla být vzorem dalším edicím na vinylu. A to všechno se počítá, jakkoliv se to vyznavačům podzemního zla nemusí líbit. Ale jak řekl Jakub (Jiří Macháček) v Samotářích – nenutim, chápu.