Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Glaciation - Ultime éclat

GlaciationUltime éclat

Sarapis10.8.2020
Zdroj: vinyl//bandcamp
Posloucháno na: přehrávače Sony, Yamaha + Canton // PC, AKG K44
VERDIKT: Francouzští Glaciation začínají znovu. A začínají chvalitebně.

Spíše než s velkou pompou se vydání nového alba Glaciation událo v tichosti mimo hlavní proud dění, přestože má kapela poměrně silný a zkušený label v zádech, rozuměj Osmose. Muselo mi přát i trochu štěstí, aby mi nic neušlo, protože po výborném debutu Sur les falaises de marbre nebylo o Glaciation dlouho ani vidu ani slechu, a tak i já jsem postupně odložil hledí a přijal prvotinu zároveň i jako epitaf.

 

Po realizaci debutového alba v roce 2015 nastal v Glaciation útlum, což podle slov zpěváka Hreidmarra vyústilo ve významné úpravy v oblasti personálií. Existence Glaciation asi ani v začátcích nebyla myšlena jako středobod zájmů pro všechny zúčastněné, nicméně vytížení alcestovských bratří už bylo přes čáru a se snahou o zachování glaciálního rodu zásadně nesouznělo. Hreidmarr tedy ostrým, dávnou anorexií zjizveným hlasem povolal nové tváře a výsledkem je nejen album Ultime éclat, ale údajně i koncertuschopná letka, jejíž křídla povadla snad jen vinou pandemie.

 

Glaciation je takový nenápadný strejda v košaté rodině francouzských černooděnců, který není tolik ortodoxní, aby byl přizván ke stolu soudobé disharmonické smetánky, ale spíš ho to táhne někam ke konírně, k ranním mlhám a před/časné konzumaci vína, od níž už je to k existenciálním pochybnostem stejně jako k bezvýchodné agresi jen kousek. Na prvním albu zanechaly výrazné stopy ústřední postavy Alcest - Neige a Winterhalter (+ pomocník Indria) - a ozvěny jejich působení necházím i na Ultime éclat, ačkoli je možné, že je to spíše práce mého podvědomí. Když ale kdysi spoluutvářeli styl kapely, něco v DNA Glaciation jistě zůstalo dodnes. Přiznávám, že třeba Winterhalterova ladně zkrocená a dynamická hra mi na Ultime éclat chybí a během poslechu si pořád kdesi vzadu v hlavě sumíruji, jaký cit i zvuk by skladbám možná dodal jeho vklad a dohled. Mechanismus je podobný, ale za mašinou už sedí jiný strojař, samý sval.

 

Glaciation přidali na agresivitě kompozičně i zvukově - což v druhém bodě nesu trochu nelibě -, ale své místo mají též klidnější a rozjímavé polohy, které lze jako zralý sýr převalovat v ústech a nechat ho vyprávět jeho příběh zrání. Proces zrání Glaciation byl narušen, to všichni víme, a občasné skladatelské přešlapování lze brát jako daň za změny, kterým musela kapela v uplynulých letech čelit. Skladby tu a tam dojdou do určitého bodu, od něhož je další vývoj malinko předvídatelný, jindy zazní valčík, který v black metalu zevšedněl paradoxně mnohem dřív než sypačka (ta je věčná!) anebo skladba vrcholí melodickým výstupem, který působí prvoplánově (Le Rivage).

 

 

Naproti tomu Glaciation mnohdy parádně otočí volantem a ze šílené jízdy z kopce dolů je najednou zasněné kochání panenským výhledem nebo nečekaný objev pavučinou potaženého klavíristy (nebo lépe řečeno klavíristky) ve staré kobce. Jsem přesvědčen, že pokud album vyvolává takové praštěné asociace, tak se povedlo. Přesto jsem pořád v sevření vědomí, že spád a noblesní podání debutu je mi o fous bližší. Když k tomu připočtu pár samostatných výhrad, nakonec je má spokojenost tříčtvrteční, podepřená příjemným pocitem, že Glaciation jsou zase na světě.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

AnoNYM / 10.8.20 8:39odpovědět

Debut vysiel v 2012 pod titulom ''1994''...

Sarapis / 16.8.20 20:44odpovědět

V článku odkazuji na rozhovor s Hreidmarrem, který "1994" výslovně označuje za EP, ne řadové album. Na Metal Archives se píše opak a tohoto rozporu jsem si vědom, ale dal jsem přednost kapelníkovi. Ten by to měl vědět nejlíp.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky