Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Göden - Vale of the Fallen

GödenVale of the Fallen

Victimer25.6.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Těžká, skoro nehybná temnota vytěžená ze známých míst. Druhé album Göden.

Stephen Flam, zasloužilý doomer, spoluzakladatel kultovních Winter, pokračuje v současné době coby člen plazivých temnotářů Göden. A právě tahle zásadní informace byla zárodkem výzvy se o tuhle grupku zajímat. Nechat se svézt v jejich pomalém kočáru plném podivných zákoutí a svíjející se noční perspektivy. A pokud jejich hudba nahodí jisté berličky vedoucí k ikonickým Winter, pak je dobré zmínit si ještě jeden a velmi mocný vliv, a to otisk Thomase Garbiela Fischera. Z Göden totiž přímo stříká surová temnota Triptykon, potažmo Celtic Frost. Ten základní kámen, ten specifický sound, jako by v sobě nesl právě tyhle dvě kapely, přitom do nich namáčel doomerství Winter, a pak se teprve vydal svou trasou Göden. Výsledek nezní moc originálně, protože ta podobnost vás praští přes uši hned napoprvé.

 


Göden si ale hledají svůj způsob, jak tohle až posvátně znějící temnotářství uchopit. Svůj malý koutek, kde se uvelebit a oddávat se zhoubnému mění. Víc než doom metal, bych hudbu Göden počastoval oním dark pojítkem, protože tahle muzika je temnota sama. Stojatá, těžká, chmurná a surová. Citelná tíseň, jasná defenzíva. A až v ní probleskují na povrch další nuance a motivy, které nás nutí vidět věci jinak. Svérázněji, osobitěji. Je to ale těžký souboj, když hlavou neustále pluje těžká clona triptykoních mraků. A Göden v těchto okamžicích sází na prohloubení, na ještě pomalejší a marnější hledání světla. Není tam a když už, tak málo. Beztak jej mají svědomí duchové, kteří tudy bloudí.


Co se týká tempa, Göden vyloženě hnijí zaživa. Metalový prostor k pohybu je úzký a stísněný. Až v Black Vortex se vsadí víc na pochodové tempo, ale pořád je sotva znatelný, malátný pohyb. Takto pochodují mrtví. První mezihrou je ambientní duchařina Rings Of Saturn, kdy tmou šeptají hlasy a na pozadí je jakási temná, až rituální linka. Hm, nic moc to nenapoví. Göden potom dál těží riffy z jeskynních slují, jenom lehce je oprašují a dávají na odiv jejich vlezlou zatuchlost. Pohyb strun je tragicky pomalý, hra zesnulých pokračuje i ve skladbách Zero a Death Magus. Potom přijde čas na další mezihru Manifestation IX, což je za mě strašná blbost. Rádoby strašidelná recitační vložka v podobě zefektovaných hlasů. Ach jo, ke krátkému vyděšení dětí asi ano, ale tohle fakt musím přeskakovat. Vždyť to trvá skoro čtyři minuty. To Requiem se smyčci zní lépe. Sice opět nic světoborného, ale tahle skladba aspoň něco málo řekne. Album uzavře další pomalá tryzna Majestic Symphony, která v sobě propojí více věcí. Ony smyčce a taky (přece jen daleko lépe) zpracované deklamace dračice As Nxyty.


Takže tu máme tuhý, urputný materiál, který je protkán pár dalšími vlivy. Klávesami, ambientem, zaklínáním a trochou klasiky. Cíleno je na maximální hloubku temnoty, na samé dno naděje. Když k tomu přidám svůj náhled, musím si ho pěkně rozfázovat. K Winter a hlavně albu Into Darkness chovám posvátnou úctu a o Celtic Frost se není třeba vůbec bavit. Triptykon mám velmi rád, ale nějak přehnaně jim z ruky nezobu, protože tady už je to na mě místy temnota až moc šponovaná a hnaná na efekt do krajností. A právě tady jako by pokračovali ve svých krocích Göden. Ještě víc prohlubují to prohloubené. Pátrají v nejspodnějších záhybech kobky, kopou lopatou hluboko pod podlahou, po které se jim honí duše mrtvých. Nezní originálně, zní jako velmi příbuzná kapela. Opravdu velmi. Což mi v konečném součtu prostě vadí. Čekal bych víc odvahy a ještě víc kreativity. Ty doprovododné vsuvky ten efekt jen protahují. A většinou jsou docela slabé.

 


Výtek je dost a jsou poměrně jasné. Co si ale neodpustím, je má vrozená záliba si ta pomalá kila dávat pořád dokola. I přes ty výtky, přes všechna ta ale... Pokud jde o ztvárnění hudební tmy a surově pomalé hudby na tohle téma, Göden bezpochyby bodují. Kdo vynechá, nebo vůbec neucítí ty vlivy, které je pohání, bude nejspíš dokonce nadšený. Já jsem lehce nad průměrem, protože mám tento způsob riffujícího brždění zkrátka rád. Dál už je to, jak jsem popsal výše. Tma nechť tmou zůstane, mrtvolno a mystično ať dál kalí vaše sny.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky