Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kultovní industriální buchar Godflesh je tu s námi neuvěřitelných 38 let. A vypadá to, že se za ním už brzy natrvalo stáhnou mračna, protože album Decay je albem s pořadovým číslem deset a mělo by být tím předposledním. Na příští rok je totiž naplánován albový skon a završení s příznačným názvem The End. Jestli je to smutné, kruté nebo správné, to prozatím nechme být. Dnes jsme tu od toho rozebrat Decay, rozložit jej, nebo ten rozklad aspoň dostatečně pocítit a pokusit se definovat.

Decay vzniklo ve stejné době jako předchozí opus Purge a myslím si, že tím, jak odlišně na mě obě desky působí, Justin Broadrick oddělil oba toky skladeb velmi zdárně. Rozklad je opravdu rozkladem, dekonstrukcí, rozpuštěním všech ideálů. Purge umělo být pohyblivé, ve svém průmyslovém ústrojí žánrově obsáhlejší. Decay je ponuré, suchopárné a těžké dílo. Průvodce bolestí a nyní vlastně i fyzickou, protože Broadrick nedávno prodělal jisté zdravotní trable.

K Purge jsem nakonec (i když mám větší oblíbence v dusajícím katalogu) přirostl. Nerozhodnost nebo výhrady byly nakonec zažehnány. S Decay to bude v tomto ohledu velmi podobné. Počáteční neúprosně strohý tlak nikoho nepřijme jen tak. Skladba Master and Slave je až děsivě nepřístupná. Tepající, suchá industriální dřina bez jediné kapky oleje v soukolí. Pomalá skřípající mrcha. Hlučící mašinérie, která neumí nadchnout a spustit adreanalin, spíš ve vás zadusí i to poslední slovo, co máte zrovna na jazyku. Takový úvod do alba se jen tak neslyší. Zabít to hned na začátku, pocítit tu marnost a bolest v plném rozlišení. Vše je šedé, drcené a výhledy kolem beznadějně mlhavé.

Justin Broadrick v tom má ostatně jasno. Za pilíře nového alba považuje úvodní a závěrečnou skladbu. Takže si k bolestnému začátku přidejme plíživý a nepříjemný konec Consume Me. Na druhou stranu, jsou to právě tyhle dvě skladby, které zaberou nejdelší stopáž, oproti dalším songům vlastně dvojnásobnou. Ano, je to trochu kruté a neuctivé. Stačily ty dvě věci, řeknou vám vše a nazdar! Ale ne, ono to tak drastické nebude.

Jsou to právě kratší skladby, které album rozhýbou. To sice zůstává dále nastaveno v módu rezavých chmur a vnitřní bolesti, ale přece jen se deska dostane do obrátek. Navíc zrovna každá z těchto skladeb disponuje nějakým zvláštním, ať už zvukovým nebo náladovým, provibrováním se ven z těžké ulity. Ta je pořád nesnesitelně suchá a odpudivá, ale dějí se v ní přece jen divné věci, které mají industriální kutilové rádi. Jako když už ani jim nedává ubíjející temnota na výběr, než zdrhnout o motiv dál. Tlak je velký, každý zvuk navíc je vítán.

Je to maso. Samá šlacha a kost. Nic pro slabší povahy, nic pro hledače strojové přitažlivosti. Godflesh 2026 jsou v bolestech a bez úmyslu vás nechat si to užít. Proto je na řadě přístup z druhé strany barikády. Kdo krutost a studenou tlamu korodující mystiky rád, ten bude z temné a plazivé hmoty Decay nadšen. Respektive si k ní postupně najde cestu. Sám o sobě je totiž materiál silný. Jen je s tou upřímnou nepřístupností kapku brutální.

Ano, tohle je nahrávka pro trénované ucho a staré průmyslníky, kteří mají odfáráno. Těm bude dobře po těle, když už je špatně přímo v těle. Buchar se ještě nezastavil, ale chvilku to vypadalo, že je to na spadnutí. Celé to monstrum jako by klopýtalo, obracelo se ke kořenům a přitom žralo divnou novou hlínu. Godflesh vydali hezkou krutost, takovou facku všem, jen ji někteří přijmou s úsměvem a druzí budou krvácet. Stavím se k těm prvním a věřím, že jsem správně, protože krvácet nechci. Jako příklad si stačí pustit tu pasáž Consume Me, jak se někdy v polovině skladba málem ztratí a pak se najednou ze země ozve brutální industriální teror. Nepochlebuj, pociť bolest, zakruť si prsty. Trp!

Osobně si myslím, že já definitivně procitnu ještě o nějaký ten měsíc později. Tohle album mě sevřelo a dost dlouho nepustilo prakticky nikam. Nechalo mě ubíjet se ve vlastním rozčarování. Z něj to ale vyrostlo a roste dál. Možná mnohem dál. Godflesh jsou srdcovka a tuhle dardu jsem moc nečekal. Decay je drtivé, nepřístupné, ale důkladně nakažlivé po cca... milionu posleších.