Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Godthrymm - Projections

GodthrymmProjections

Sorgh23.7.2026
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: Silné doomové album, které hrdě přiznává svůj původ. Je to sázka na jistotu pro ty, kdo mají rádi My Dying Bride, ta příbuznost nejde zapřít.

Godthrymm manželů Glencrossových jsou tu od roku 2017 a ukázalo se, že nejde o žádný krátkodobý úlet. Aktuální album Projections je třetím řadovým albem, ale kromě něj jsme mohli zaregistrovat ještě tři EPíčka, takže jde o plodný a chtěný projekt. Godthrymm v mnohém pokračují v odkazu slavných předchůdců žánru, ale zároveň se nebojí podívat na doom svýma vlastníma očima. První liga anglického doom metalu je v každém případě cítit a připomíná jeho mnohé milníky. 


Projections začíná jako přímočarý doom bez zvláštní atmosféry chytající posluchače podmanivým, chraplavým zpěvem. Maximální jednoduchost, ale zároveň síla. Nic, nad čím by se člověk pozastavil, ale současně je mu u toho dobře. Nicméně nanicovatý začátek se po chvíli zvrhne v ostrou vypalovačku se skvělým kytarovým zvukem. Současně se jako silná karta prosazuje melodický zpěv, který zde působí jako takový změkčovač vody. Hudba samotná je většinou tvrdšího střihu, ale nerezignuje na typicky procítěné a uvolněné pasáže. Tady vzniká vítaný kontrast mezi dvěma polohami desky, což jsou časté přechody mezi žalostnými zpěvy a divokými party čerpajícími ze studní tvrdé vody. Husté kytarové mlýny jsou krví i solí desky a stále přicházejí s dalšími zajímavými motivy. Užijeme si rozumně dlouhé, instrumentální pasáže, ve kterých vrní, vrčí a škrábe vše co má struny. Důrazné bicí kotle zní jakoby každý ten úder měl být posledním a ono ejhle, ještě jeden srdeční stah bude. Je to taková klasická doomová pohoda pomalých přechodů a zdánlivě nesmělých činelů. Ale jako vše okolo, i tyto se dokáží zbláznit a náhle spadnout s ostatními inštrumenty do maelstromu zkázonosného randálu.

 


Skladatelsky je album vydařené. Sází na osvědčené postupy, leckteré momenty jsou jako vzpomínka hlavně na "brajdy". Mezi tyto žánrové figury se podařilo procpat i celkem zajímavé nápady ne až tak doomové. Myslím tím skladbu Jewels, která nepůsobí tak těžce a i přes doomový základ je určitým způsobem odlehčená, spíš melancholická než zhoubná. Silný dojem ve mně zanechaly vokální výkony. Mikrofon pro sebe v Godthrymm zabral hlavně Hamish, který zvládá různé polohy, umí hezky lkát, zazpívat čistě i předvést slušný chraplák se zvláštním zabarvením. Dobře se doplňuje s Catherine, která když se toho ujme, je to jako phlazení. Příjemně podladěným hlasem rozpráví a nepokouší se o žádné vokální výstřelky. Trošku jsem se lekl ve skladbě Endure My Skin, na něco takového jsem zatím nebyl připraven. Kouknu do info a ejhle, Aaron, starý přítel od umírající nevěsty se přišel vyzvracet. Hodil šavli, zalkal, album posvětil a odešel. Je dobře, že staré známosti a scéna vůbec stále drží pohromadě. Těch hostů je na albu víc, ale vypisovat je nebudu. Koho to zajímá, ten si informace jistě najde. 

 

Reflections je silná deska, se silnými melodiemi a těžkou náladou hřbitovního kamene. Stejně jako každý hřbitov nabízí pěkná a prosluněná zákoutí, projdeme však i kolem hromad zvadlého kvítí a do nosu nás praští slabý odér z pod rozbité hrobní desky. Takhle cítím anglický doom, takhle cítím Godthrymm.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky