Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Godthrymm manželů Glencrossových jsou tu od roku 2017 a ukázalo se, že nejde o žádný krátkodobý úlet. Aktuální album Projections je třetím řadovým albem, ale kromě něj jsme mohli zaregistrovat ještě tři EPíčka, takže jde o plodný a chtěný projekt. Godthrymm v mnohém pokračují v odkazu slavných předchůdců žánru, ale zároveň se nebojí podívat na doom svýma vlastníma očima. První liga anglického doom metalu je v každém případě cítit a připomíná jeho mnohé milníky. 

Projections začíná jako přímočarý doom bez zvláštní atmosféry chytající posluchače podmanivým, chraplavým zpěvem. Maximální jednoduchost, ale zároveň síla. Nic, nad čím by se člověk pozastavil, ale současně je mu u toho dobře. Nicméně nanicovatý začátek se po chvíli zvrhne v ostrou vypalovačku se skvělým kytarovým zvukem. Současně se jako silná karta prosazuje melodický zpěv, který zde působí jako takový změkčovač vody. Hudba samotná je většinou tvrdšího střihu, ale nerezignuje na typicky procítěné a uvolněné pasáže. Tady vzniká vítaný kontrast mezi dvěma polohami desky, což jsou časté přechody mezi žalostnými zpěvy a divokými party čerpajícími ze studní tvrdé vody. Husté kytarové mlýny jsou krví i solí desky a stále přicházejí s dalšími zajímavými motivy. Užijeme si rozumně dlouhé, instrumentální pasáže, ve kterých vrní, vrčí a škrábe vše co má struny. Důrazné bicí kotle zní jakoby každý ten úder měl být posledním a ono ejhle, ještě jeden srdeční stah bude. Je to taková klasická doomová pohoda pomalých přechodů a zdánlivě nesmělých činelů. Ale jako vše okolo, i tyto se dokáží zbláznit a náhle spadnout s ostatními inštrumenty do maelstromu zkázonosného randálu.

Skladatelsky je album vydařené. Sází na osvědčené postupy, leckteré momenty jsou jako vzpomínka hlavně na "brajdy". Mezi tyto žánrové figury se podařilo procpat i celkem zajímavé nápady ne až tak doomové. Myslím tím skladbu Jewels, která nepůsobí tak těžce a i přes doomový základ je určitým způsobem odlehčená, spíš melancholická než zhoubná. Silný dojem ve mně zanechaly vokální výkony. Mikrofon pro sebe v Godthrymm zabral hlavně Hamish, který zvládá různé polohy, umí hezky lkát, zazpívat čistě i předvést slušný chraplák se zvláštním zabarvením. Dobře se doplňuje s Catherine, která když se toho ujme, je to jako phlazení. Příjemně podladěným hlasem rozpráví a nepokouší se o žádné vokální výstřelky. Trošku jsem se lekl ve skladbě Endure My Skin, na něco takového jsem zatím nebyl připraven. Kouknu do info a ejhle, Aaron, starý přítel od umírající nevěsty se přišel vyzvracet. Hodil šavli, zalkal, album posvětil a odešel. Je dobře, že staré známosti a scéna vůbec stále drží pohromadě. Těch hostů je na albu víc, ale vypisovat je nebudu. Koho to zajímá, ten si informace jistě najde. 

Reflections je silná deska, se silnými melodiemi a těžkou náladou hřbitovního kamene. Stejně jako každý hřbitov nabízí pěkná a prosluněná zákoutí, projdeme však i kolem hromad zvadlého kvítí a do nosu nás praští slabý odér z pod rozbité hrobní desky. Takhle cítím anglický doom, takhle cítím Godthrymm.