Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jen těžko se mi teď daří ponořit do něčeho nového. Spíš projíždím staré klasiky a jedinou výjimkou jsou asi poslední The Ocean. To je prostě pecka. Ale všimnul jsem si nizozemské party Graceless, které se celkem snadno podařilo prorazit valy mé letargie. Nebudu lhát a řeknu rovnou, že jsem se chytnul na barevný obal. Jako malý kluk, který sáhne po barevné čokoládové tyčince. Motiv na albu Chants From Purgatory nabízí už asi milióntou představu pekelného vertiga, ale přesto stále dokáže zaujmout. S pěkně ostrým logem v horním logu jde o pěknou práci.

I když Graceless vznikli v roce 2016 a nejde tedy o nějaké fosilie z dob plynového osvětlení a koňských drožek, jejich muzika má příjemný, staromilský šmrnc a naslepo bych netipoval, že jde o současnou nahrávku. Zvuk je takový příjemný, hřejivý a hezky čitelný. Další předností je to, že album nikam nespěchá. Hezky se pohupuje na rozvážných vlnách středního tempa a rozvážně odkrývá svá malá tajemství. Tím mi velice vyhovuje. Pokud se rytmika někdy zapomene a rozjede to ve vyšších otáčkách, stále ji hlídá a tlumí v rozletu pochmurná melodie, která se táhne jako sirup. Těžký, doommetalový rubáš vládne dominantní rukou, ale dělá to dobře, protože díky němu se ocitáme v sevření zajímavé, ne příliš těžké atmosféry. Z kytar se linou nádherné, melodické motivy, a i když se někdy zlehka dotknou kategorie melodického death metalu, rozhodně se nedá mluvit o rozmařilosti nebo plýtvání. Za sladko v ústech tak opravdu může jen ten větrník co hltáte, nebo žejdlík Budvaru. Melodiky je tak akorát na decentní obdiv a nefalšovanou radost, kterou můžete cítit třeba při kytarových orgiích anglických "brajdů".

Graceless připomínají vetešníky, kteří staré a použité věci posílají zpátky do oběhu. Předtím se v nich trošku porýpou a vyladí funkce. Tenhle přístup obecně mám rád a na příkladu Chants... je vidět, že funguje i v muzice. Co původně znělo jako těžkotonážní doom, nyní valí v odlehčeném úboru z recyklované vstupní suroviny. Člověk slyší historii, ale její zvuk je moderní a po dietě. Klasické časy se nebojí připomenout drnčivá basa, která víc než dunivý podkres umí zajistit chrastivý kompars. V pasážích vyjadřujících se spíš deathmetalovým jazykem se dá mluvit o ryze evropském způsobu, který víc než těžký, důrazný rytmus ctí hrubé odrhovačky. Současně se ale Graceless nestydí ukázat svou jemnější stránku, kterou každý z nás někde ukrývá, a umí tak vystřihnout i hezký, odpočinkový loudáček. Výraznou melodiku se nebojí propašovat ani do tvrdších skladeb a i tady se jim daří vyvolat silnou odezvu.

Chants Of Purgatory je silné a kouzelné album. Je to melodická, atmosférická nahrávka, které nechybí metalový drajv a svou barevností může oslovit jak tvrdé, tak na senzitivnější posluchače.