Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Než vám dojde, že Gogol Bordello tahají za úplně jiné nitky než dosud, prokličkujete se řadou dvanácti skladeb, které nemají řád a mají v úmyslu připomínat známé melodie. Eugena Hütze obdivuji a nazývám charismatickým člověkem se smyslem pro umění. Jeho náboj, pro tvoření dobré muziky, je cítit v každém albu jeho nemalé diskografie. Když se mi “Pura Vida Conspiraci“ poprvé přehrálo ve věži, bylo těžké seskládat závěrečnou myšlenku. Je více než jasné, že hudební kritici to s hodnocením nebudou mít lehké.

Od takových šílenců, jakými jsou Gogol Bordello, člověk očekává výkon plný života a nikdy nekončící energie. Jsme zvyklí, že hudba v jejich podání řádně poškádlí všechny naše smysly, ale nové album je opravdovou novinkou. GB jsou mnohem exotičtější než kdykoliv předtím, skladby jsou v osmdesáti procentech pomalejší, odpočinkové a připomínají spíše balady s hudebním doprovodem. „I Just Realized“ je přesně taková, v souvislosti s ní si dokážu spojit dohromady Jarka Nohavicu a Manu Chao. Asi je to odvážné přirovnání, ale mně se to tak jeví. Kromě baladických songů album nabízí neodmyslitelné cikánské asociace. Ostatně základ všech skladeb je postavený právě na tom, vždyť jde o gypsy punk! A možná proto mi u letošní novinky chybí ta bezkonkurenční verva, se kterou se Gogol Bordello vrhali do tvoření. Stará „Wonderlust King“ nebo „Super Taranta“ je výběr z toho nejlepšího, co mohou tito rebelové nabídnout. Ale na novém albu nacházím snad jen tři songy, které mají podobný charakter.

Mým favoritem je „Lost Innocent World“, která se vyznačuje klidným začátkem a rytmickým rozjezdem do rychlejších pasáží, což je přesně ta šílená vlna, na které jsou postavené ty nejlepší songy. Více punkového vlivu je slyšet i ve skladbě „It Is The Way You Name Your Ship“, u níž se nabízí lehká paralela s kapelou The Dreadnoughts.  Asi nejexotičtější song na albu je „The Other Side of Rinebow“, i když při prvním hodnocení působí jak z jiného světa celé album. Je v něm cítit trocha Itálie, špetka Francie a ždibec Ukrajiny. Úvod „Hieroglyph“ je jako stvořený k uvolnění, ale naříkavý a utahaný vokál je lehce mimo. O to víc mě ze spánkového transu probouzí následující kousek, na albu nejlepší „John The Conqueror (Truth Is Always The Same)“. Líbí se mi táhlé housle, střídání rytmu a vedení basy, kterou lze jindy přeslechnout. V závěru bych si možná přála nějaké doražení posluchače, přece jen bylo pomalých skladeb dost a dost. Bohužel to poslední, co nás čeká, je jen špatně konstruovaná balada, která je jak vytažená ze dna pytle opilého tuláka.

“Pura Vida Conspiraci“ je slabším odvarem toho, co dokáže kapela předvést. Gogol Bordello umí být nezkrotní, divocí, rebelští, ale tentokrát jako kdyby došla pára a stroj jel jen na volnoběh.