Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Golgotha - Erasing the Past

GolgothaErasing the Past

Victimer13.11.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Nic se mazat nebude, žádná minulost, ani trošku. Golgotha znovu procitli z bezvědomí a moc dobře si pamatují, jak hrát melancholický doom po staru.

Můj vztah ke Golgotha je roven tichu po pěšině či nulové viditelnosti v listopadové mlze. Kdysi jsem o nich zaslechl, o první návratové album New Life jsem i nějakým způsobem zavadil, ale pak to fungovalo na bázi klasického "sejde z očí, sejde z mysli". Ono je to těžké, když kapela prakticky nefunguje. Tvůrčí život Golgotha by se dal rozdělit na tři části. Před prvním skonem, reinkarnace číslo jedna a reinkarnace číslo dvě. První část spadá do dávné minulosti alb Melancholy a Elemental Changes, pak přišla delší pauza a oživení v podobě desky New Life (2005). A pak další pád do otevřeného hrobu. Uplynulo neskutečných čtrnáct let a kapela je znovu zpět. S novinkou Erasing The Past.

 


Dle názvu jako by na všechny nástrahy v podobě letmých vsávání a ulehání sama nejradši zapomněla. Tihle protřelí pardálové však přišli s materiálem, v jehož přítomnosti se jakákoliv návaznost na časy minulé bude mazat jen velmi složitě. Erasing The Past je album jako vystřižené z dílny gothic-doomových kapel první poloviny devadesátek. Pěkně ve stylu tehdejších Paradise Lost (ty mi Golgotha připomínají nejvíce), Tiamat nebo Cemetary. Další tehdejší soukmenovce lze dosadit velmi záhy. Co třeba Orphanage, Saturnus nebo Celestial Season, stará Katatonia a rychlejší kousky od My Dying Bride? Asi na každém z těchto jmen bude něco pravdy. Přijměte proto pozvání k návratu do doby, kdy všechny tyhle kapely nahrávaly svá nejlepší alba a kdy jejich příspěvky metalové obci až nebezpečně kulminovaly.


Byla to silná a specifická doba. A právě díky tomu nezní novinka Golgotha nijak zpátečnicky. Kapela jednoduše nahrála desku ve stylu, u kterého se cítí pevná v kramflecích a výrazově nejlépe. Žádná zdobení, dárky za dveřmi či další nemilá překvapení. Jen poctivý gothic-doomový duch s jemnou příměsi death metalu. Zahráno pěkně od podlahy i v zavěšení ve vzduchu, kdy s pohledem upřeným do tajemného prostoru katedrály nabírá atmosféra na intenzitě. Neskutečně to šlape!


Už první poslech se rovnal dokonalé facce, kdy bylo potřeba zapátrat v paměti, kdy jsem naposledy slyšel tak dobře zahraný doomík s emocemi made in 90s. Ta oddanost ke stylu je přímo ukázková. Po muzikantské stránce je smysl pro hezky vystavěnou kompozici hezky vyvinutý, všechna ta návaznost, cit pro melodie a gradaci je na výši. Vokálně je mistr Amon López vybaven také báječně. Od chorobného murmuru, přes různé polohy čistého hlasu. Někdy až s pocitem mrazení v zádech, kdy se poblíž prochází Fernando Ribeiro nebo dokonce Peter Steele. A samozřejmě i Nick Holmes. Celý ten comeback Golgotha je takový správně vyvážený mix, který však nic nekopíruje, hloupě neopakuje ani nevykrádá. Od toho všeho jsme na míle daleko.

 


Emoce, hra s pocity, plus poctivé doomové řemeslo. Atmosféra, polodrsné drhnutí, melancholie i stavy zatracení. Je opravdu hodně složité mazat minulost, když jí je na novince Golgotha tolik k mání. Duše stárnoucího doomaře, který ty časy zažil a prakticky formovaly jeho vkus, musí být nadšena. U Erasing The Past se vracím tam, kde jsem začínal, ale necítím se přitom trapně ani lacině. Golgotha dali při svém druhém obnovení činnosti světu hodně kvalitní desku. Velmi dobře čtivého průvodce minulostí pěkně z pohledu dneška. Poctivý a intenzivní zážitek pro všechny náladové hledače vzpomínek. Tak... a teď jen vydržet a při první příležitosti to zase nezabalit, prosím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Garmfrost / 16.11.19 12:07odpovědět

Přiznám se bez mučení, že jsem o existenci Golgotha zavadil až s New Life, pak totálně zapomněl a nyní nadšeně mlsám novinku, což je fakt parádní death/doom staré školy. Přesně jak píše Vic. Moc pěkně se to poslouchá.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky