Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sedmé album Grand Magus budí nejen svým číslem respekt a mě svědomí nedovolí nechat ho jen tak protéci bez povšimnutí. Navíc mi je společníkem po mnoho a mnoho měsíců. Užívám ho při potřebě povznést se nad trpkou nadupanou realitou. Podařilo se navázat osobní pouto, což je v dnešní době pojem zavánějící vzácností šafránu. Mohlo by zaujmout nejednoho posluchače středního věku, kterému v hlavě namísto Internacionály hučelo fight, king, steel and hero. Ano, Švédům Grand Magus se povedlo natočit smysluplné hrdinsky epické heavy metalové album a navíc neztratit soudnost. Mohl bych vzít název alba "Triumph And Power" a říct, že je přesně takové a zdržet se dalšího komentáře.

Tryskající emoce a energie dávají tolik, až mě drásá pocit dlužníka, z kterého se vykoupím jedině pořízením černého LP. Krásné album nahrané v intimní trojici, bez příkras, syrový metal s uvěřitelnými silovými melodiemi, ale bez jakýchkoliv strojených cetek. Hlavní slovo při budování melodických kleneb má na svědomí zpěv JB Christofferssona (ex. Spiritual Beggars) a jeho nástrojová partnerka, držící se stylových standardů. A přitom to jde tak jednoduše i v dnešní době. Album k mému naturelu přiléhá jako na míru litá tretra cykloprofíka.

Oproti předchozímu albu se hudebníci odpoutali od heavy metalu a začali do své tvorby přijímat prvky s otevřenější myslí. Vliv na to měl jistě i příchozí kolega Witt ze Spiritual Beggars, jehož hra má neopakovatelné kouzlo. Grand Magus na albu předkládají v podstatě jeden nápad, ale dokáží ho s jemnými i většími nuancemi rozpracovávat a obměnit, či inteligentně kombinovat. Jasná a jednoduchá cesta jak v dnešní době tvořit heavy metalové nahrávky, aniž by pokročilejšímu posluchači cukaly koutky a na jazyku se rozlévala hořká trpkost přebraného secondhandu. Grand Magus jsou bojovníci prvních linií a neskrývají se v týlu za velkohubá prohlášení a vzkazy, kterým nikdo soudný nenaslouchá. Musejí se svým arzenálem ohánět, co jim síly stačí. Jakmile začínám nabývat dojmu, že neumějí ani po bitvě jen tak posedávat a popíjet, jsem vyveden z mylného předpokladu a relaxován odpočinkovou pasáží.

Z hudby mám pocit, jako by se album nahrávalo co nejvíce naživo. Povedlo se na mne přenést energii a mám dojem, jako bych neposlouchal studiovku, ale kapelu v dobře nazvučeném klubu, což se mi naposled stalo s "Lilií" od Saint Vitus. Byť si o to předkládaný hudební směr říká, tvůrci zachovali chladnou hlavu a nahráli spíše kratší songy, které tak neztrácejí na průrazné síle a neutápí se v nastavované epické výpravnosti. Občas mi dojem trochu hatí JB svým vokálem, který tu a tam neuhlídá a pustí ho do sfér, kterým by se mohl vyhýbat.

S každým (stým a více) poslechem od alba přijímám dar zhypnotizování a vtažení do putování, které Grand Magus naplánovali. Příjemně konsternován užívám nádhernou epickou, hrdinskou výpravu, fantastické refrény a melodie, které svojí uvěřitelností automaticky spadají mezi nezapomenutelné klenoty stylu. Vnitřní dynamika skladeb narušuje stěny opovržení zastaralým stylem. Lynyrd Skynyrd nadopovaní tekutým žhavým kovem. Pokud se sestoupí do doomu, není to nadlouho, skladby většinou chytnou takovou razanci a setrvačnost, že nutí chodidla plácat o podlahu v jakékoliv chvíli. Oddechové plochy načichlé severskou nostalgií vyvolávají obrazy přeživších vojáků sbírajících se po bitvě s jakýmkoliv konečným výsledkem. Neštítím se užívat si songy plné zdravého chlapáckého siláctví, nelakovaného hrdinství a opravdovosti. Je-li lakované, tak kvalitně, neb to nejsem schopen v tomto případě vyfiltrovat.