Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Graufar - Via Necropolis

GraufarVia Necropolis

Sorgh28.4.2026
Zdroj: bandcamp, youtube
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: Příjemná blacková deska, která se nestydí znásilnit nevinné melodie. Spíš než přímočará řežba je album sbírkou skladeb s různým přístupem.

Dnes se podíváme k našim jižním sousedům na jednu začernalou věc. V tomto případě platí, že nejde o typického představitele žánru, ale o poměrně originální přístup k temnému metalu. 

Graufar z rakouského Lince brázdí vody od roku 2020, takže se nejedná o protřelé harcovníky, avšak jisté zkušenosti jim upřít nemůžeme. Projekt Wegtam asi nikomu nic neřekne, ale o sludge/deathové Náire už třeba někdo zakopl. Album Via Necropolis je druhým dlouhohrajícím albem Graufar, které navazuje na dva roky starý debut Scordalus

 

Graufar je nutné považovat primárně za blackmetalovou smečku, která má slušně nabroušené zbraně a jejíž trny se lesknou krví kostelníků. Některé skladby jsou sveřepou a nekompromisní jízdou, která dělá black metalu to nejlepší jméno. Tím větší poklonu skládám, protože Graufar se nespokojili s metodou nahrát stylově přísnou vichřici s třítónovou melodií a splašenou rytmikou (bez obav, i takové pasáže zde najdeme) a vsadili na mnohem barvitější materiál, díky kterému album nehyne pod zoufalstvím jednotvárného výrazu.

 

Kromě blackové zuřivosti, která je zde brána jako sice důležitý, ale ne zásadní pilíř, album oslovuje hutným a těžkopádným jazykem, který se pravděpodobně inspiroval v deathmetalovém chlívku, ale přijde mi, že některé riffy odhalují kořeny trashmetalového plevele. Skladby překvapují zajímavými vyhrávkami, které často úplně mění původní výraz. A kdyby se některé pasáže jinak nazvučily, tak spolu s civilním zpěvem by mohlo jít o pěkné, rockové písničky. Fuj, řekne nejeden ortodox, ale hlavy pomazané tento postup v metalovém hávu jistojistě dokáží ocenit. Graufas si hrají s rytmem a s oblibou střídají tvář nahrávky. Proto mám z poslechu nejednoznačný, avšak pozitivní dojem. Rychlopalné masáže oslavují ryzí blackmetalové nadšení, klepačky, hoblíky a štěkot vokalisty Gernota, to je pravé zlo. Se stejným důrazem však do hry vstupují středně rychlé pasáže s tvrdými riffy nebo monotónně stavěné mezihry, do kterých vstupují hluboké vokály kolegů a občasné deklamace. Hlasově je album variabilní a stejně jako u techniky hry se nic nezabydluje natrvalo, protože změny jsou živou vodou tohoto alba. Přesto drží pohromadě a nic z něj rušivě nevybočuje. 

 

Současně je Via Necropolis plné melodií. Jeho celkový dojem se tím nezjemňuje, spíš má díky nim více rozměrů. Často se tak může rozvinout atmosféra, která není třeskutě temná, ale odráží i šedé tóny spektra. Dobře působí akustické vyhrávky vsazené do skladeb, které mi trošku připomínají norské Immortal, je tam ta chladná atmoška. Ochutnávka se nabízí už v otevíráku Blizzard & Blaze. Ano, i ten Blizzard v názvu o něčem svědčí… 

 

K nesmrtelnosti je daleko, i tak Graufar na sebe dokázali upozornit velmi příjemnou nahrávkou. Buďme rádi, protože z Rakouska těch opravdu dobrých věcí chodí pomálu.



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky