Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ukrajinská scéna nabízí nepřeberné množství zajímavé a podnětné muziky. Zejména pak blackmetalového ražení. Vedle lety prověřených kapel vystrkují růžky neznámá jména i projekty, ve kterých figurují známé persony a pokoušejí štěstí v dalších a dalších kombinacích. Částečně je tomu tak i v případě nedávno vzniknuvších Grave Circles. Tato nová kapela v sobě ukrývá členy současné nebo minulé například z Peste Noire, Kroda nebo Horror God. Už jen tohle by mohlo být příslibem nevšedního zážitku. Dlouhohrající debut Tome II vychází u labelu Les Acteurs de l'Ombre Productions, je tedy ve více než dobré společnosti.

Grave Circles do katalogu Les Acteurs… dokonale padne. Jejich styl obsahující melodické běsnění i rozevlátou bestialitu výborně zapadá mezi onu elegantní černou smetánku, kterou tento francouzský vydavatel zaštiťuje. Kapela produkuje svižný, sem tam až velice rychlý black, nicméně i přesto jsou skladby napsané velice promyšleně. Zmíněné melodické linie nenesou patos líbivosti a podbízivosti. Jsou ve své podstatě pochmurné a místy více než dost.

Tome II rozhodně není albem, které lze šmahem rozlousknout, odsoudit, ani se pro něj nadchnout. Vedle příznivých melodií a občasného zakomponování čistých zpěvů souzní disonanční vibrace s agresivními plochami v podstatě přirozeně. Ve výsledku je tak deska vlastně rozhozená. Ne blbě, že by vznikal dojem naráz hrajících dvou rádií. Jen nepůsobí komfortně. Do nahrávky se hůř dostává, ale neznamená to, že se jedná o dílo nedostupné a kdoví jak složité.

Devizou Tome II může být mnou zmíněná nekomfortnost při poslechu, která nutí k dalšímu poznávání. Líbí se mi, že na první dojem zní jako stovky podobných, ale postupně se z ní klube sympaticky svojská nahrávka a hlas, který může ze začátku znít, že k desce nepatří, ji nakonec vyzdvihuje. Baal zní jako hrubián a jeho chrchlání by krásně padlo kapelám jako Sargeist nebo Behexen. On si se svým hlasem ale hraje, umí mu dát různorodé barvy i dynamiku.

Samozřejmě zpěv není tím, co Tome II činí deskou vytahující se z šedi průměru. Satanistická témata jsou zde předkládána v experimentech s old schoolem, post-blackem či místy až třeba rockem, disharmonií a expresivními melodiemi. Kapitálem je nepřekombinované uchopení stavby skladeb, ukočírované aranže a slušná práce ve studiu. Záporem občasné opomenutí střihu méně honosných nápadů a delší stopáž některých skladeb, které nemají tolik nápadů a zvratů, aby velkou plochu utáhly. Jsou to však drobnosti, se kterými můžou Grave Circles pracovat a být pro příště příjemným příslibem.