Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Graveworm - (N)Utopia

Graveworm(N)Utopia

Lyriel1.1.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: (N)Utopia není tím nejlepším, co kdy Graveworm vydali. Přesto její význam není malý a rozhodně ne průměrný.

Mezi nejlepší kapely, kterými se může italská scéna opravdu chlubit, patří formace Graveworm. Takhle dark metalová skupina, v době dnes recenzovaného alba ještě šestičlenná, přivedla na svět již 8 nahrávek, z nichž jako poslední spatřila v roce 2011 denní světlo deska "Fragments of Death". Fanoušky nejlépe hodnocené album je ale stále "(N)Utopia", které si i po letech zaslouží pozornost. Když jej srovnám s předchozími alby, "(N)Utopia" se vyznačuje vyšší úderností a větším důrazem na (death) metalovou tvrdost.

 

Frontman, Stefano Fiori, má na vedení svých hlasivek opravdu talent a je to znát už v úvodní skladbě alba, kde se s přehledem pouští do niterného chrapotu. Album je navíc okořeněné  masivní klávesovou hradbou, za níž stojí černovlasá kráska Sabine Mair. Vysoký standard alba je umocněn i díky chorálům, které jsou slyšet snad v každé skladbě.

 

Deska není uvozena žádným intrem, ale rovnou podsouvá posluchači do uší celkem slušný nářez. Každá ze skladeb náramně dobře šlape, má parádní nádech a obnáší umírněnou metalovou agresivitu. Jemné, táhlé tóny kláves ve skladbě "Hateful Design" v kombinaci s hlubokým chraplákem, který Stefano střídá s vyššími polohami, zní zatraceně dobře. Nicméně na následující rytmickou "Never Enough", která je pro mě na albu nejlepší, opravdu nemá. Tady musím jednoznačně ocenit bicí a především hru na double pedál, který tomu dodává dokonalý podklad. Tlumený hluboký hlas se přibližně v polovině mění na příjemně ječivý požitek, který se mísí s jemnými klávesami. Ani "Timeless", která je v tracklistu nejpomalejší, rozhodně neuškodí. Na albu nechybí ani instrumentální skladba, melancholická "Deep Inside". Předposlední skladba je hned ta tam a přichází poslední, "Losing My Religion". Jakožto sladká třešnička na dortu mě naprosto oslnila a přesvědčila o tvůrčích schopnostech tohoto uskupení. Jde o metalovou předělávku skladby od R.E.M., která pro mě představuje v tomto provedení opravdový skvost.

 

Celkově musím hodnotit tuto desku velmi kladně. Kapela hodně vsadila na rytmiku a udělala dobře, protože ta tomu dodává opravdovou šťávu. 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

DRUMMER / 7.1.13 17:14odpovědět

Parádní recenze! Fakt supr bomba :-)

Milan "Bhut" Snopek / 3.1.13 8:37odpovědět

Sice v mém osobním žebříčku stále vede Scourge of Malice, ale (N)Utopia je hned těsně za ním :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky