Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Letošní deska švédských retro rockerů Graveyard, kteří mě minulý rok naprosto odrovnali vynikajícím, uvolněným a svěžími nápady překypujícím albem, které dokázalo, i s nemalým přispěním tlačenky silného domovského labelu, plnou parou rozrazit brány nejedné z hitparád či albových žebříčků, ve mně již několik týdnů vyvolává poměrně rozporuplné pocity. Těžko říci, zdali rozhodnutí vydat následovníka, na dnešní poměry nadstandardně úspěšné fošny Hisingen Blues, v tak krátkém časovém sledu, vzešlo pouze z hlav samotných muzikantů, anebo svou roli sehráli i moudří rádcové z řad Nuclear Blast neomylně čichající nějaké to Ojro do své pokladničky navíc.

Je mi jasné, že podobné úvahy mají asi podobnou důležitost jako přemítání nad tím, jestli před koncem světa raději prchnout v náruči Aštara Šerana nebo na hřbetu Maxipsa Fíka, nicméně faktem zůstává, že novinka Ligts Out oproti svým dvěma starším bratříčkům citelně zaostává. Žádná ztráta soudnosti v podobě pokusu o progresivní black metal nebo zapojení symfonického orchestru, nic takového se naštěstí nekoná. Album obstojně šlape od prvního hrábnutí do strun, refrény jsou zpěvné a nakažlivé, kytary důrazné a nabroušené, Joakimův zpěv obhrouble drsný i hladivě procítěný, vše je zahráno bravurně a přitom neučesaně a energicky, stejně jako na předchozích dvou počinech. Graveyard navazují přesně tam, kde minulý rok skončili, ovšem jejich snažení vyznívá jaksi nedotaženě, uspěchaně, jalově. Jasnou hitovku byste tentokrát hledali marně, což sice částečně vypovídá o vyrovnanosti materiálu, ovšem jeho úroveň ani zdaleka nedosahuje takových kvalit, jak tomu bylo zvykem dříve.

Celé Lights Out vyznívá spíše jako lehce přerovnaný a přepucovaný odpad z nahrávacích sessions k minulé desce, než jako její důstojný, plnohodnotný nástupce. Snad kromě velmi zdařilé, rozvláčné a s citem gradující Slow Motion Countdown, která bez problémů snese i ta nejpřísnější měřítka. Dokonce ani první oficiální singl Goliath zrovna dvakrát neuchvátí, na poměry Graveyard se jedná jen o takové šmrdlání postrádající silnější ústřední motiv a jasný cíl. Na druhou stranu, v porovnání s ostatními formacemi, které v současnosti loví ve stejných sedmdesátkových vodách, si Graveyard přeci jen udržují stále ještě dostatečný náskok. Po zarostlých hipísácích ze Švédska je v současné době hlad a prodejní úspěchy se jisto jistě dostaví, nicméně doufám, že s další plackou se hoši pomazlí o kapku víc.