Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Grey Waters - Below the Ever Setting Sun (EP)

Grey WatersBelow the Ever Setting Sun (EP)

Victimer4.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Pro lehce nahlodané melancholiky a milovníky kapel jako Katatonia, Amorphis, popřípadě Anathema, velmi vstřícný přítel na kalnější večery, které se díky Grey Waters mohou stát o mnoho světlejšími a barevnějšími.

Grey Waters aneb rockový předvoj australských Austere. Předvoj a rockový? Realita je opravdu taková, protože Grey Waters vznikli ještě o rok dříve, než prověření atmoblackers. Těch, jejichž loňské album To Lay Like Old Ashes mě učinilo svou kvalitou tolik štastným a milým na své okolí. Ač pravý hudební původ Grey Waters má s ponurým rockem společného pramálo, neb se tehdejší materiál podobal spíše zrovinka Austere, tak jejich vyprofilování je čistě pohodové a příjemné. Ke svému prvnímu EP Below the Ever Setting Sun se sice dovrávorali až roku 2010, ale ve jménu uzrání svého vlastního já. Proč jim to tedy mít za zlé?

 

Grey Waters lze tedy s konečnou platností označit termíny jako depressive rock, či melancholic rock s výraznější atmosférou. Na tu je ostatně kladen důraz i v domovských Austere. Ale kdo je vlastně v tomto případě domovskou kapelou? Mno, to bych nechal chlapcům do Austrálie, ať si to přeberou sami. Já se spokojím s tím co slyším, na ty věci okolo mne už mnoho neužije. A slyším něco, co mi hraje v hlavě měsíce, jen tak to nevytěsním. Slyším v té záplavě nových, starých a nově starých kapel něco jako balzám na malá duševní zranění.

 

 

A kudy teče to meandrující korýtko Grey Waters, všeobecně považováno za klidné a malebné? V mém sluchovém ústrojí krájí krajinu, bolí ji svými zasmušilými jezy, sem tam nabere na posilnění příbuzný potok, vyhodí pár kapek na břeh, jako náznak malé povodně a proudí dál. Kdybych měl k někomu muzicírování Grey Waters přirovnat, byli by to jednoznačně Katatonia z období Discouraged Ones. Ano, Grey Waters kladou sice větší důraz na to své atmosférično, vzletné chorály a dalekonosné klávesy, ale smutnou stavbou songů jsou si kapely velmi podobné. Navíc v takové The Truth in Your Eyes je to přímo ukázkové. Jen chóry na zádi mě nevracejí na konec devadesátek do Švédska. A pokud mi Grey Waters odpustí, tak v případě závěrečné Broken se může stát, že se co nevidět objevím ve Finsku a potřesu paží panu Koskinenovi, neboť vokál zde užitý je jako by amorfně vyhněten z ponurých prostor děsivého tuonelna.

 

Ale nevadí mi to, spíše jsem za taková upozornění rád. Nemyslím si, že by kapela vyloženě kradla na cizím pozemku, byť jejich originalita nebuší závratností. Tvrdím, že Grey Waters mají svůj rukopis a podobná zrcadlení jsou způsobena jen stejně mířeným temno-rockem. Grey Waters jsou rozvitější svých zmíněných příbuzných, občas mírně zvlčí a zabrousí do ostra, ale pořád platí jedno - je to zatracená flákárna, poslouchat tuhle učiněnou pohodu. Takové mile posmutnělé bigbíty bych nechal uzákonit. Velmi povznášející a rozumná hudba, co si budem povídat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky