Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Greyfell - Horsepower

GreyfellHorsepower

Garmfrost15.2.2018
Zdroj: CD, mp3 // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Horsepower je mlhavě neuchopitelné stonerově zadoomané album, které své poklady snad jednou vyjeví. Zatím jsou zdařile ukryté před zrakem veřejnosti. Výsledek není tak úplně přesvědčivý...

O existenci francouzské stoner/doomové tryzny Greyfell jsem doposud neměl tušení. Kapela existuje nějakých šest let a Horsepower je jejich už druhá nahrávka. Letem světem jsem si poslechl podprůměrný debut Vol. 1: I Got the Silver v upoceném retro stylu a jsem rád, že jsem ho neslyšel dřív než Horsepower. Sice na debut navazuje, ale je poznat pokus o vystoupení z laciného vykrádání těch zajímavějších pionýrů scény směrem k větší temnotě, možná současnější tváře, ale hlavně nesrovnatelně vyspělejším nápadům a výkonům všech zúčastněných. Stále se nejedná o vystoupení z průměru, ale i pokus o vývoj se cení.

 

greyfell

 

Greyfell přistupují ke svému stoneru z temnější strany, umí žalostně naříkat i, čerte div se, blackově mlžit. Ačkoliv je Horsepower album opravdu krátké, příliš se nevzdalující délce EP, je atmosféra nahrávky masívní a skladby výpravné, že na nedostatek prostoru pozapomenete. Album poslouchám pozorně a neustále, ale mám pocit, jako bych stále klouzal po povrchu a k jádru pudla se ne a ne dostat. Ony skladby a jejich aranže jsou totiž dost rozmazané, což bude možná i záměr. Znít neuchopitelně.

 

Pohyb v mlhavosti nám neulehčí ani zpěvákův zajíkavý hlas. Jeho kreace by chtěly být výjimečné, zároveň chladné i emočně bohaté. Bohužel hlasový rozsah neumožňuje pěveckým linkám příliš možností a výsledkem je marný boj. Frustrace nám tedy nepřipraví jeho záměr, ale nedostatky. Jediný výstup z marnosti jsem zaregistroval až tehdy, kdy si troufl na fistulku a tím na chvilku dodal Horsepower křídla.

 

O hudební složce bych mohl říct to samé v bledě modrém, ale zřejmě bych byl příliš zaujatý a tím i nepřesný. Tahle složka alba nabízí více podařených míst než pěvecká. Ať už zajímavá porce psychedelie s příměsí drone, tak už ze začátku zmíněný dotek černoty. V době kdy označujeme slovem POST prakticky cokoliv, čemu nerozumíme, nebo neumíme zařadit, je troufalé ho užít a nečervenat se. Zde mi tohle označení přišlo trefné. Stylové složky využívají historii v určitém poučení se a ve vlastním uchopení žánrových postupů.

 

 

Jednotlivé skladby se od sebe neliší natolik, aby bylo možné je pitvat do detailu. Chci říct, že v každé písni nalezneme všechna překvapení, proto není nutné čekat na další song, aby nám představil dříve neslyšené. Všudypřítomný stoner se nevyznačuje přesvědčivým tahem na branku. Postrádám i přes pestrost tohoto krátkého díla hnací pohon. Každá skladba postupem času ztratí energii a rozmělní se v šeď. Příznivci zadoomaného stoneru, možná i okultního rocku, budou mít zřejmě odlišný názor než autor recenze a mohou si bodík k mému hodnocení přihodit. Já jsem nepřesvědčen. Ačkoliv z prvotního jednoduchého odmítnutí - kravina, jdeme dál! - je mé povědomí o díle normandského spolku Greyfell podstatně bohatější, než tomu bylo na počátku mého snažení. Věřím, že příští nahrávka bude zase o něco zajímavější než ta současná. Něco tam někde je...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Zdistav / 19.6.18 11:10

Takhle zběsilí jako jsou místy na novém albu Kekal nikdy nebyli, možná za časů demáčů, nevím, slyšel jsem snad jen torzo jednoho ale to už si nevybavuju (jestli toužíte slyšet nářez s lehkou příchutí této bandy, pořiďte si nahrávky se jmenovkou Mournphagy, projekt jednoho ze členů Sianturiho,ale to už je trochu někde jinde..)... Jsem rád že jste tuhle bandu vytáhli, ona je to sice těžká exotika, z Indonésie mne dále krom hromad death/grindu a podobného haraburdí(v dobrém), napadají snad jen Vallendusk, kteří už mají venku tři desky plné chladně severských melodií, až se člověk diví kde se to v těch klucích šikmookých a opálených bere, ale vím že fanoušků kultu "Věčnosti" je u nás až nečekaně hodně...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Antony / 24.6.18 20:01odpovědět

Trendy maglajz, zkreslený zpěv, nulové nápady, monotónní nuda, otrava.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky