Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Greyfell - Horsepower

GreyfellHorsepower

Garmfrost15.2.2018
Zdroj: CD, mp3 // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Horsepower je mlhavě neuchopitelné stonerově zadoomané album, které své poklady snad jednou vyjeví. Zatím jsou zdařile ukryté před zrakem veřejnosti. Výsledek není tak úplně přesvědčivý...

O existenci francouzské stoner/doomové tryzny Greyfell jsem doposud neměl tušení. Kapela existuje nějakých šest let a Horsepower je jejich už druhá nahrávka. Letem světem jsem si poslechl podprůměrný debut Vol. 1: I Got the Silver v upoceném retro stylu a jsem rád, že jsem ho neslyšel dřív než Horsepower. Sice na debut navazuje, ale je poznat pokus o vystoupení z laciného vykrádání těch zajímavějších pionýrů scény směrem k větší temnotě, možná současnější tváře, ale hlavně nesrovnatelně vyspělejším nápadům a výkonům všech zúčastněných. Stále se nejedná o vystoupení z průměru, ale i pokus o vývoj se cení.

 

greyfell

 

Greyfell přistupují ke svému stoneru z temnější strany, umí žalostně naříkat i, čerte div se, blackově mlžit. Ačkoliv je Horsepower album opravdu krátké, příliš se nevzdalující délce EP, je atmosféra nahrávky masívní a skladby výpravné, že na nedostatek prostoru pozapomenete. Album poslouchám pozorně a neustále, ale mám pocit, jako bych stále klouzal po povrchu a k jádru pudla se ne a ne dostat. Ony skladby a jejich aranže jsou totiž dost rozmazané, což bude možná i záměr. Znít neuchopitelně.

 

Pohyb v mlhavosti nám neulehčí ani zpěvákův zajíkavý hlas. Jeho kreace by chtěly být výjimečné, zároveň chladné i emočně bohaté. Bohužel hlasový rozsah neumožňuje pěveckým linkám příliš možností a výsledkem je marný boj. Frustrace nám tedy nepřipraví jeho záměr, ale nedostatky. Jediný výstup z marnosti jsem zaregistroval až tehdy, kdy si troufl na fistulku a tím na chvilku dodal Horsepower křídla.

 

O hudební složce bych mohl říct to samé v bledě modrém, ale zřejmě bych byl příliš zaujatý a tím i nepřesný. Tahle složka alba nabízí více podařených míst než pěvecká. Ať už zajímavá porce psychedelie s příměsí drone, tak už ze začátku zmíněný dotek černoty. V době kdy označujeme slovem POST prakticky cokoliv, čemu nerozumíme, nebo neumíme zařadit, je troufalé ho užít a nečervenat se. Zde mi tohle označení přišlo trefné. Stylové složky využívají historii v určitém poučení se a ve vlastním uchopení žánrových postupů.

 

 

Jednotlivé skladby se od sebe neliší natolik, aby bylo možné je pitvat do detailu. Chci říct, že v každé písni nalezneme všechna překvapení, proto není nutné čekat na další song, aby nám představil dříve neslyšené. Všudypřítomný stoner se nevyznačuje přesvědčivým tahem na branku. Postrádám i přes pestrost tohoto krátkého díla hnací pohon. Každá skladba postupem času ztratí energii a rozmělní se v šeď. Příznivci zadoomaného stoneru, možná i okultního rocku, budou mít zřejmě odlišný názor než autor recenze a mohou si bodík k mému hodnocení přihodit. Já jsem nepřesvědčen. Ačkoliv z prvotního jednoduchého odmítnutí - kravina, jdeme dál! - je mé povědomí o díle normandského spolku Greyfell podstatně bohatější, než tomu bylo na počátku mého snažení. Věřím, že příští nahrávka bude zase o něco zajímavější než ta současná. Něco tam někde je...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Antony / 24.6.18 20:01odpovědět

Trendy maglajz, zkreslený zpěv, nulové nápady, monotónní nuda, otrava.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky