Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gride - Vyzobat

GrideVyzobat

-krusty-23.5.2024
Zdroj: CD // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70 + sluchátka KOSS UR-40
VERDIKT: Spoustu věcí v životě doceníte, až když o ně přijdete. To se nám teď přihodilo s grind-matadory Gride. Nebo to tak alespoň aktuálně vypadá... Ale pokud by tenhle disk měl být labutí (nebo slepičí?) písní, je to důstojný song.

Letitá jihočeská sebranka Gride nás oblažila novým a možná posledním albem. Definici „album“ berte samozřejmě s rezervou, protože dvacetiminutová masáž (sic!) má do plnohodnotného alba daleko. Ovšem díky rychlosti a intenzitě, kterou trojice Čert, David a Honza pálí svoje náboje, je ta stopáž vlastně adekvátní a jakákoliv minuta navíc by byla …prostě navíc.

 

O čem to tedy celé vlastně je? Stopáž je dvacet minut, menu čítá dvacet jedna chodů a známé Gride. Takže je to o natlakovaném grindu, kterému dominují čertovské bicí, rozeskákaná kytara (oceňuji křivá „kanadská“ kila) a dunící basa. Nejsem znalcem celé košaté diskografie, takže promiňte, prosím. Mohu zodpovědně porovnávat s minulým „mořským“ EP, které mám v hlavě nejčerstvější a snad asfalt Záškuby chaosu (2011), který v polici pod gramofonem taky někde mám.

 

Pět let stará Hluboká temná modř (2019) byla povedená nejenom obalem, ale i svým tradičnějším pojetím grindu. Letos - zdá se - budeme trochu avantgardnější. Poslední album Gride je crossoverem mezi tradičním grindem a poctivou českou alternativou. Netřepat, promíchat v poměru 2:1. Jakoby do Gride zlehka prosakovala Čertova druhá kapela – alternativní Masáž (ostatně fascinace drůbeží možná nebude náhodná, vždyť album Masáže se zove Kvok!).

 

gride band

 

Gride jsou z podstaty grind. Rychlí a nekompromisní, ale vůbec ne tradiční. Sypat to umí na jedničku a aby ne – co člen kapely, to pojem. Gride jsou také originální. Gride jsou buď hodně rychlí anebo hodně avantagrdní. Chcete klasické piáno, hrající Prokofjevovu sonátu a bicí? Chcete dechové nástroje a bicí? Není problém a na albu opravdu najdete momenty, kdy se nacházíte v podivně švankmajerovském fantasy snu. Neříkám, že je to uchu ladící, ale někdo být průkopníkem musel, a to se počítá.

 

Zajímavé jsou texty. Jsou to nervní výkřiky do tmy, které vám ústa řvou do obličeje z bezprostřední blízkosti tak, že vnímáte krůpěje slin. Z ekologických agitek Prospektor a Klády si odnesete víc než z nějakého letáčku Sea Shepherd, který vám v podchodu podá děvče v batikovaném. Velice chválím přiložené vysvětlivky. Posluchač je zase o něco chytřejší.

 

gride nosič

 

Poslední album Gride není pro každého. Je nejen pro lidi s otevřenou myslí, ale i pro nebojácné jedince. A kdo se nebojí, musí ocenit odvahu a chuť k experimentům, která borcům nechybí. Gride jsou úkazem, který nemá mnoho následovníků. Smekám klobouk!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky