Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Griffon - De Republica

GriffonDe Republica

Garmfrost12.3.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Poetický nadhled a energický spád Griffon umí podat s grácií...

Předchozí album pařížských blackers Griffon, které nedokážu vyslovit ani napsat, bez toho, abych ho okopíroval, mě moc nebavilo a časem jsem i zapomněl, že jsem ho slyšel. Takovou vizitku zkrátka nechcete. Nicméně, vydávající LADLO, které začalo šetřit a posílá svá proma v mp3 formátu, se nedá odradit většinovou kritikou svých realizací a opět se připomnělo i s novinkou poetických filosofů De Republica. A verdikt? Kapela na sobě fest mákla. De Republica se poslouchá o poznání líp než Ὸ θεὀς ὸ βασιλεὐς.

 

Po všech stranách dotaženější novinka vychází po čtyřech letech, což jak vidno je pravidelný rytmus, s jakým Griffon svá full-lenght alba vydává. Jak obal i název napovídá, nahrávka nám předkládá šestero budování či konců republik. Například úvodní L'homme du Tarn vypráví o osudu socialistického poslance Jeana Jaurèse, který byl zavražděn pro svůj postoj k napětí v Evropě před první světovou válkou. Následující The Ides of March jde ke kořenům budování demokracie a republiky spojenou s Juliem Caesarem. Text se věnuje jeho atentátu a konce republiky. Takto bychom mohli pokračovat až k závěrečné, titulní De Republica. V ní nemusíme příliš do minulosti. Text rozhořčeně poukazuje na přijetí ústavy ve Francii v roce 1958, která příliš zvýhodňovala prezidentskou moc na úkor demokracie. Tato autoritářská politika trvá doposud.

 

griffon

 

Jak vidno, Griffon jsou politickou kapelou. Nicméně nemyslím, že jsou aktivisty či anarchisty. Jejich sound mluví pro jejich básnickou podstatu. Skladbám nechybí hněv a gradace. Jsou vystavené pečlivým vkusem zkušených harcovníků. Při zabrouzdání k prvním nahrávkám s údivem zírám, kam se tato dříve nenápadná, šedivá kapela dokázala vyškrábat.

 

Už dříve Griffon vykazovali snahy do svého black metalu vetkat akustické nástroje a čisté zpěvy. Ne vždy se jim podařilo aranžérsky vše vyladit k plné spokojenosti náročnějšího posluchače. De Republica je po této stránce opravdu dotaženou nahrávkou. Zvukově dobře ošetřená produkce dovoluje tichým místům naplno vyznít, aniž by padala vygradovaná atmosféra. Rytmicky jsou skladby vskutku rafinované. Z akustických vyhrávek vykukuje mlaskavá basa spolu s vyklepávačkami, aby rychle uvolnila prostor technickému nářezu, který jde až někam k tech/deathovým hranicím. I v těchto momentech se nečekaně vkradou citlivé vyhrávky, které technickou surovost příjemně rozmělňují.

 

 

Nejslabší položkou desky se mi jeví zpěvy. Aby nepadla mýlka – do puntíku doladěné frázování, správně narašplený chraplák, kterému je skvěle rozumět či melodicky melancholické linky stojí za hřích. Vedle výpravné hudby jsou vokální linie bohužel šedivé. Nepřipadnou mi natolik atraktivní, abych k nim upíral svoji pozornost či se těšil na opakované poslechy. Z čehož vyplývá, že se jedná o otázku vkusu. Nahrávce věru krom atraktivnosti nelze vytknout zhola nic. Když mrknete na sestavu, není se čemu divit. Tyto borce nic nepřekvapí. Ví, co chtějí, jak toho docílit a evidentně i přesto na sobě stále pracují. Oproti předchozím nahrávkám je De Republica bezvýhradně vrcholová.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky