Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Griffon - Ὸ θεὀς ὸ βασιλεὐς

GriffonῸ θεὀς ὸ βασιλεὐς

Garmfrost25.12.2020
Zdroj: 6-panelový digipak/promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Album má rozumnou stopáž i nevelký počet položek. Uvnitř skladeb se toho děje docela dost, uslyšíme vedle vzpomínaného blacku spoustu akustických kytar, chraplavých zpěvů i čistých backingů, občasné vstupy středověkých nápěvů rovněž celek osvěží. Nicméně přes tohle všechno plus dobře zvládnutou techniku a průzračný zvuk nemá deska nic, čím by zasekla v posluchači drápek. Co by upoutalo jeho pozornost, aby si chtěl desku pustit znovu a nechal se unést.

Ὸ θεὀς ὸ βασιλεὐς je dalším promem, které nám přistálo v poště od francouzského labelu Les Acteus de l'Ombre Productions. Opět se jedná o graficky velmi pěkný digipak a v neposlední řadě i příjemný blackový valčík. Jedná se o pařížský kvintet Griffon, který holduje černému metalu, melodiím a filozofickým textům.

 

Recenzovaná deska je mým prvním setkáním s Griffon, nemůžu proto srovnávat s minulostí a ani se mi vlastně nechce pátrat a na rychlo starší tvorbu naposlouchávat. Ne že by se mi Ὸ θεὀς ὸ βασιλεὐς ( O Theos, O Basileus) šprajcovalo v krku. To zase ne. Griffon sází na nekonfliktní black, prostý extrému a zlé atmosféry. Vlastně mi trochu v některých pasážích připomínají Graveworm. Tedy svižný mix nasypaného black/deathu s jakoby doomem. Tvorba Griffon má oproti italským melodikům krapet členitější kompozice, ale zase ne tolik jímavé nápady plné emocí.

 

griffon

 

V sestavě Griffon vidím členy spousty zajímavých smeček v čele s Moonreich, není proto překvapením, že je ke slyšení dobré řemeslo. Mírně překvapující může být jistá šeď a nevýraznost jednotlivých nápadů. Po chvíli začne kouzlo hravých skladeb lehce uvadat. Album má rozumnou stopáž i nevelký počet položek. Uvnitř skladeb se toho děje docela dost, uslyšíme vedle vzpomínaného blacku spoustu akustických kytar, chraplavých zpěvů i čistých backingů, občasné vstupy středověkých nápěvů rovněž celek osvěží. Nicméně přes tohle všechno plus dobře zvládnutou techniku a průzračný zvuk nemá deska nic, čím by zasekla v posluchači drápek. Co by upoutalo jeho pozornost, aby si chtěl desku pustit znovu a nechal se unést.

 

 

Nejzdařilejší na Ὸ θεὀς ὸ βασιλεὐς ( O Theos, O Basileus), jak z mého výčtu zřejmě dávno vyplynulo, je pěkná obálka a bohatě zpracovaná grafika digipaku. Rovněž je třeba pochválit muzikanty za skvělou hru a kompoziční zdatnost. Nicméně mě občas napadlo, jestli by nebylo lepší, kdyby se na všechno trochu vykašlali a popustili uzdu větší vášni nebo se trochu nespustili a nenahráli větší bordel. Takto mi album připadne jako dílo univerzitních mazánků, co si chtěli zkusit black, ale výsledek zní tak nějak uměle. Vše je o osobním názoru. Album je dobré a předpokládám, že si své příznivce najde. Já jdu dál.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 26.6.20 8:57

Mám to úplně stejně jen s tím, že Meduse jsem dodnes na chuť nepřišel vůbec. Po těch letech, kdy jsem prakticky na Paradise Lost začínal, to stále vidím jako jistou formu závislosti. Stále se k nim budu vracet, stále slyším, že tam je co hledat a nacházet. Novinka mnoho nepřináší, stejně ale jako třeba poslední Amorphis. Skvěle se to poslouchá, ale nic moc nového už tam najít nelze. Na druhou stranu ta suverenita s jakou je to mnohdy podané, to je paráda. Dokud tyhle kapely fungujou, jsem spokojen. Náhrada za celou tuhle epochu není, až dohrají všichni tihle borci, bude nám to docela chybět. Takže tvořte, stále si myslím, že to za to stojí. 70%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky