Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Grins - Grins

GrinsGrins

Symptom29.11.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Jsem nadšen a pokud bych své dojmy nemusel rozvádět do proporcí recenze, šlo by o dostatečně výstižné shrnutí.

Takové to, když se s hudbou dokážete ztotožnit od první noty – ideální stav, že? Pokud jde o finské trio Grins, jejich nahrávka na mě má přesně tento efekt. Špinavý post-hardcore plný emocí je obdařený silným groovem a kdyby šlo o filmový článek, psal bych ho v duchu hesla: This is cinema!

Z hlediska kvality zvuku má nahrávka zřetelně slyšitelný prostor pro zlepšení. Zejména zamlžené bicí s krabicovitým virblem a mizejícím kopákem trochu sráží úderný potenciál kapely diktovat ještě o trochu víc. Slyšitelné nádechy beru jako příjemnou naturalistickou kulisu, lupance zesílených mlasknutí už bych ve vokálu nepotřeboval. Na druhou stranu je to právě kouzlo nedostatků, co tyhle přehmaty omlouvá a do značné míry se podílejí na atmosféře, která má vrch a v konečném důsledku je vlastně důležitějším komponentem než zvukové technikálie.

Jako bilanční skladba dobře funguje první kus Landfill. Naprosto srozumitelnou řečí informuje o podstatě kapely. Můžeme tomu říkat noise-rock, post-hardcore nebo jakkoli jinak. Ať už tak nebo onak, celkově tu vládne lehce psychotická atmosféra, podpořená dobře artikulovaným screamem a mírně disharmonickou kytarou. Středobodem skladeb je mocná chřestící baskytara s hodně drzým zvukem, který tlakuje písně energií.

Úvodní střední tempo střídá zběsilá dvojka Scabies. Výrazné dupnutí na plyn za bicími skladbě svědčí. Paličky lítají vzduchem, kytara ostře krájí riffy, basa vrní, zpěvák řve – ráj na zemi. Škoda té nešikovně utopené tamburíny. Závěrečné zvolnění v sedmiminutovce Flat Tire rozvážně a barvitě spěje k melodickému středu, který houstne až do chaotického závěru tak, jak to má u epické poslední pecky být.

Veškerá adjektiva jako krásné a intenzivní jsou v kontextu nahrávky platná. Zvuk je neuhlazený a syrový, kapela sehraná a přesvědčivá v suverénním podání své hudební vize. Realistický holotvar ne nepodobný uskupením typu Shellac by mohl promluvit právě k posluchačům z těchto luhů a hájů. Pro úplnost nutno dodat, že nahrávka vyšla jako split se spřízněnými Stolen Kidneys, které vám rovněž doporučuji k poslechu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky