Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Gutvoid - Liminal Shrines

GutvoidLiminal Shrines

Garmfrost5.8.2026
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: Devizou Liminal Shrines je zvláštní lehkost, se kterou kapela rafinovaně ukrývá chytré mezihry do nitra bouřlivého soukolí.

K poslechu kanadských Gutvoid mě přivedl příspěvek kolegy Victimera v dubnových ozvěnách. Jeho popis ve mně zasel semínko zvědavosti. Následné ponory do diskografie torontské kapely představily zajímavě pojatý death metal, který se nebojí různých přesahů a zároveň přitom zůstat příjemně dřevní. S recenzí jsem byl na vážkách. Nahrávce jsem střídavě propadal a vzdaloval. Až se mi vše ukázalo v jasnějších barvách…

 

Gutvoid na scéně působí pár let s několika nahrávkami na kontě. Dvě dlouhohrající, k tomu dvě EPs, split-album a pár singlů. Od syrových počátků se postupně Gutvoid dostávají do světa rozložitých kompozic a bravurní instrumentace, kde se nic nepřehání ani nepředvádí.

 

gutvoid

 

Snažil jsem se zjistit si i něco z textů. Zaujal koncept, který popisuje člověka, vědce, či učence, který vysloví slova, jež mu z těla vypustí duši. V dalších textech nalezneme neméně zajímavé náměty, jako pracující lidi v dalekém kosmu, duchařiny atd. Vzhledem k tomu, že se jedná o death metalovou kapelu, jsou texty patřičně temné.

 

Gutvoid umně přechází mezi brutalitou, jímavými melodiemi, vzdušnou atmosférou i těžkotonážní hrubostí. Mezi inspiracemi jsem si přečetl cosi o Gorguts, Bolt Thrower či Immolation nebo Demilich. Možná. Řekl bych, že styl Gutvoid je od všeho něco a nic zároveň. Kapela zůstává ryze v OSDM, tedy old schoolově znějícím death metalem, které je podobný kabátek poněkud těsný. Zaznamenávám ve víru Liminal Shrines náznaky progu, nervní psychedelie či djentu. Tyto náznaky jsou sevřeny v jeden odstín. Progové, psychedelické, djentové ozvěny jsou haleny jednotícím hávem, kterým, jak jsem psal výše, je old schoolový death metal se skvěle padnoucím hlubším a hrubým growlem. Brendan Dean, který zároveň drtí kytarové struny, má jasnou představu, jak má tvorba Gutvoid znít.

 

V Liminal Shrines je mnoho otevřených otázek bez odpovědí, je zde hodně nezavřených vrátek, kam se vydat, kudy se skladba vydala, nevrátila nebo naopak vrací opakovaně, že je úlevné vnímat onen jednotící styl, díky němuž se album nerozbíhá na všechny strany.

 

Přemýšlel jsem, co je na albu největším lákadlem, díky kterému je poslech takovou radostí. Můžou to být výsostné sólové hrátky, silná a drtící rytmická sekce nebo výborný growl… Všechny jsou však součástí jedinečného rukopisu. Lahůdkou mi připadne zvláštní lehkost, se kterou kapela rafinovaně ukrývá chytré mezihry do nitra bouřlivého soukolí. Zvuk je touhle lehkostí načichlý po okraj. Všechno je posluchačsky atraktivní, ne však tolik, aby death metalová robustnost cosi ztratila ze své podstaty.

 

Zhruba padesáti minutové album je rozděleno do pěti delších kompozic a jedné kratší. Ve skladbách se nechávají střídat různorodé party. Většinou je Liminal Shrines tvrdou záležitostí, občas vzletnou, jinde vybuchuje ve frenetickém aplausu. Občas zní všechno dohromady, avšak výsledkem není kočkopsí dortík, ale moment, kdy si člověk uvědomí, jak je skvělé poslouchat hudbu v jakémkoliv stylovém rozhraní. Pevně věřím, že v ochromující mase vydávaných nahrávek budu mít v paměti Gutvoid co nejdéle. Vezmu-li v potaz ohromný rozdíl mezi oběma dlouhohrajícími nahrávkami, je budoucnost velkým příslibem…

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky