Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Guðvangir - Slik elven renner

GuðvangirSlik elven renner

Victimer28.4.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Funerální přechod norskou krajinou skýtá nejenom trudné představení. Doomový organismus Guðvangir se umí nadechnout.

Stejně jako stará řeka vinoucí se mezi severskými fjordy, byl před námi prozatím schován i nový funerální projekt Guðvangir. Jde o další one man projekt, tentokrát těžící na pohřebním doom metalovém poli. Ocitáme se v Norsku, v těsné blízkosti surové přírody a v přímém souznění s těmi nejmalebnějšími místy této země. Guðvangir je vlastně taková doomová krajinomalba, nebo hudební dokument severské krajiny. Každá ze tří kompozic je zasazena do konkrétního místa, takže se na začátku dostaneme na Lofoty, kde strávíme noc. Další den ráno nás pro změnu čeká obdivování druhého největšího fjordu světa Sognefjord a pouť zakončíme na zvlněném území Hardangervidda. Doom metal a zeměpis severní Evropy, no proč ne?


Guðvangir se drží funerálních pravidel a jeho gró spočívá v těžkopádném a jen pomalu se rozvíjejícím materiálu. Hrubé zrno a těžká skepse je ovšem čas od času promyta melodiemi a dalšími odstíny. A motivy se začnou postupně vybarvovat, jen v šedočerném úboru tu chodit nebudeme. Své si řekne čistý vokál i klávesy, a celková stavba skladeb nezůstává zaseknuta v jednom obřadním bodu. Když si to situace žádá, jako třeba ve druhé skladbě, tak se projekt rozběhne a uhání krajinou v kvapíkovém tempu. Jistá unylost k tomuto žánru patří, ale Guðvangir se daří posluchače udržet v napětí. Všechen klidový režim se časem změní v docela pěkně tvarovaný děj.

 


První poslechové momenty se drží při zemi, ty další už jsou zajímavější. V tomto ohledu je nejdál třetí skladba Landskapet på hardangervidda, která se vymaní ze sevření přímořských masívů, silnice se vinou daleko do dáli a doom metal Guðvangir jako by si užíval nabyté volnosti. Jsme blíž civilizaci a dál od studené samoty pravého severu. Právě závěr alba otevře možnosti, kterým je projekt nakloněn. Nebát se vystrčit růžky a rozdmýchat těžkou mlhu z výhledu. Norská krajina je drsná, ale hlavně krásná, a byla by škoda si ji kazit již tak pokaženým počasím.


Slik Elven Renner je zprvu nenápadná až přízemní práce. Někdy naivní a nepouštějící se do zvláštních obratů. Ale nakonec se přes ta pevná pravidla žánru přenese a ukáže se jako odvázanější záležitost. Ano, ty klávesy zní někdy až moc načančaně, ale vyloženě nedráždí a celkový dojem nekazí. Jen čistí to chmurné a funerální. Krajina se rozevírá a Guðvangir se stává atmosférickým doom metalem. Bolest v něm trvá, ale umí se sžít s prostředím kolem. Což mohou být zážitky až euforické. Až zpětně se člověk dostane k oživujícím pasážím, které jsou na albu dřív než ve třetím díle této norské skládanky. Guðvangir je pohřební, ale hlavně melodický počin. V jistých momentech nabídne podobná řešení, jako se to daří například jinak mnohem otevřenějším sousedům Hamferð. Je to v malé míře, ale ta severská nátura se zkrátka nezapře. Jinak je Guðvangir samořejmě věrný větší apatii a těžkému zkroušení. Líbí se mi však, jak to ve vší skromnosti dokáže sladit v jeden těžký kolos.


První album tohoto norského projektu je dobrý doom metal. Nenazval bych to vyloženě překvapením, ale solidním plácnutím do trudnomyslného vlnobití severu ano. Jméno Guðvangir si budu pamatovat, ukázalo se, že svůj doom metal umí tvarovat v docela schopný organismus. Zkuste se mnou plakat na stejném hrobě.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 25.5.24 19:12odpovědět

Tenhle med je radost si vnášet do vlasů! Zatím mě to hodně baví.

LordOwl / 3.5.24 7:43odpovědět

Ten obal vypadá 100x lépe než od Necrolorda...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky