Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hadí Mord - Smute​č​ní slavnost

Hadí MordSmute​č​ní slavnost

Victimer4.1.2023
Zdroj: flac / promo od kapely
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Vášeň pro old schoolový death metal a staré filmy z trezoru v podání protřelých borců naší scény.

Pokud máte rádi poctivý death metal, jemuž nepřekáží melodie ani mrtvolný pach starých krchovů, Smuteční slavnost bude albem přímo pro vás. Hadí Mord je poměrně krátce působící domácí squadra holdující starému dobrému kovu smrti, který je blízko švédské škole žánru. Co se personálního obsazení týká, tak v jeho řadách najdeme vokalistu Topiho (Pigsty, Kandar) a kytaru stíná Kubýk Fritsche, momentálně vytížený hned v několika kapelách. Pravý to nadšenec. Tyhle dva pak doplňují basák Dáda (Slať, Kandar) a bicmajstr Kantör. Domácí scénu tak obohatili o nové jméno a budu rád, když nezůstane jen u jedné desky. Ještě pro pořádek, pánové si v Hadím Mordu upravili svoje pseudonymy na nové, takže Topi je zde Babihněv, Kubýk zase Spititel a Dáda Conan.


Když jsem vzpomínal vliv staré švédské školy, všimněte si skladby Temný den, což je coververze Edge Of Sanity pocházející z kultovního alba The Spectral Sorrows. Ta úvodní kytarová meluzína je prostě nesmrtelná. Jinak je Hadí Mord hlavně o spojení old schoolového deathu a trezorových českých filmů z přelomu 60. a 70. let, tedy let normalizačních. Tohle spojení má své kouzlo, stejně jako je kouzelné připomenutí v prachu uložených, mnohdy velmi zajímavých děl české kinematografie. Kapela z filmů čerpá nejen lyricky, ale ty vybrané použila přímo pro názvy jednotlivých skladeb. Potom ještě časté využití dialogů z filmů přímo do skladeb a je vymalováno. Zkrátka to pasuje, hodí se k sobě a když slyším Hrušínského nebo Kemra, jimž na pozadí hobluje trouchnivějící kov smrti, má to zase svoje kouzlo.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/had%C3%AD%20mord%20band.jpg


Můžeme se bavit o tom, že texty někdy jen nesouvisle pobíhají skladbou, ale mně naopak přijde vhodné je pojmout takto a víc se soustředit a zachytávat fragmenty. Navíc Topi je hrdelní mistr, takže případná lamentace není moc na místě. Sám se v českých filmech orientuji jen velmi průměrně, takže jsem musel dohledávat a často se divit. Člověk něco zná, něco zase vůbec a když už nic, tak Hadí Mord v tomto ohledu poslouží i jako malá deathová encyklopedie české kinematografie. Což je taky záslužné. Možná by jim Bartoška měl dát nějakou sošku, nebo aspoň dopřát mezi smetánkou krátký set přímo v grandhotelu Pupp. Večírek to jistě rozproudí.


Původní dojmy, že to bude všechno jedna velká sranda, vzaly časem za své. Hadí Mord hudebně i vokálně tvrdí kvalitu a Smuteční slavnost je ideální servis kadaverózního deathu a nevadí ani občasné přepnutí do pomalejšího, doomového tempa. To k tomu všemu taky patří. Sedm písní na ploše lehce nad půlhodinu hrne svou fascinaci filmovým trezorem, vybírá si z něj co potřebuje a hrdě se hlásí ke klasice hudebního stylu. Archív ovšem hledejme pouze vizuální, hudebně bych termín retro Hadímu Mordu připnul jen nerad. Smuteční slavnost zní jako celek, a přes všechna daná pravidla, docela současně. Navíc prolínání muziky s filmovými útržky je provedeno citlivě, má to hlavu a patu. Což neplatí jen pro smuteční úvod alba a jeho dohrání v Adelheid, bavíme se o celé nahrávce. Hadímu Mordu se jeho Smuteční slavnost jako oslava spojení kultovních filmů se staroškolským soundem povedla. Když ne na jedničku, tak na dvojku určitě. Taky si myslím, že do budoucna by tohle album mohlo splňovat parametry něčeho, k čemu se člověk vrací čistě kvůli chtíči po něčem kultovním. Přeju, ať tomu tak je.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky