Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Haemoth - Black Dust

HaemothBlack Dust

Garmfrost6.7.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: Black Dust se převaluje, sápe se po krku, chce zrychlit, ale vrací se do bažin plných elektroniky, drone a noise překážek. Přes to všechno je nová nahrávka Haemoth příjemně ortodoxním black metalovým albem jako z učebnice starých (ne)pořádků.

Člověk by až řekl, že tvorba takových smeček jako Haemoth patří do starých bájí a pověstí. Staromilsky znějící obskurní black metal jako vystřižený z učebnice francouzské totálně podzemní scény dokáže zaujmout, předpokládám, zejména pár podobně vyšinutých jedinců, než by oblažil nadšená hrdla milovníků vstřícněji znějících dnešních blackových kapel. Kariéra Haemoth sahá do roku devětadevadesátýho. Série jejich demosnímků má takřka legendární status. Dlouhohrající debut Satanik Terrorism už tolik ne, ale jeho následovník Vice, Suffering and Destruction už zase jo. Na třetí zásek si příznivci Haemoth museli počkat pár let. Album In Nomine Odium vyšlo pod značkou Debemur Morti a vše vypadalo, že se kapela hrabe z podzemí… A ono nic. Patnáct let ticha. Proto padla domněnka, že Haemoth už patří do starých bájí. Oba pánové – Haemoth i Syht věnovali svůj čas Inritvm, Haemoth Spektr, a oba kupodivu sbírali materiál na nový počin.

 

haemoth

 

Black Dust kapela vydává pod Agonia Records, což je spojení vskutku zajímavé. V katalogu polského vydavatele má Haemoth zajisté zaručenou dobrou propagaci, což by v dřívějších časech starý démon Haemoth odmítl. Časy se mění, obrušují se hrany. Ne tak hudba Haemoth, která se příliš nezměnila.

 

Z hudební nadílky čiší hniloba, pavučiny, ale také přítomnost podivné elektroniky či drone. Produkčně je Black Dust ošetřeno přesně tak, jak se dalo čekat. Špinavě, nepříjemně. Což dobře koresponduje s tvorbou. Ta je dokonale odtažitá, zlá. V podstatě navazuje na In Nomine, jako by žádná časová prodleva nebyla.

 

Při poslechu úvodní Ashen Remains jsem si vzpomněl nejen na zmíněné album Haemoth, ale také na Spektr. Skladba se převaluje, sápe se po krku, je znát, že se jí chce zrychlit, což často udělá, vzápětí se vrací do bažin, mixů tremol, elektroniky, ambientu. Blood Atonement obsahuje už přesně to, co od Haemoth chceme. Zrůdnou sypanicí bez kompromisů. Do propasti se vrací až částečně D = IX. Human Defects, ta se ponoří do dark ambientu, do opravdu nepřátelské atmosféry a pro mě znamená první vrchol nahrávky. Prolíná se do úvodu Dead Frequency, která se záhy proměňuje v hadovitý cákanec.

 

Ačkoliv je Haemoth ortodoxní blackovou smečkou, Black Dust obsahuje mnoho neortodoxních prvků. Jednak dark ambientní vložky s elektronickými vstupy, (ne)příjemné noise narušování (Fragments of the Sign je výborným příkladem). To z tvorby Haemoth činí nevšední prožitek pro každého obdivovatele podobných špinavostí. Mám lehce problém s obalem. Respektive, libí se mi jeho motiv, je příjemně klišoidní, ale graficky je ne nepodobný některým obálkám BAN, Aosoth atd. To si kapela i label mohli odpustit. Přes to všechno jsem ve své podstatě z Black Dust velmi spokojený. Takový blackový mazec jsem už dlouho potřeboval.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky