Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Takto divnou a nejednoznačnou kapelu člověk moc často nepotkává, natož aby ho svým podivným přístupem k muzice uhranula. Hail Spirit Noir bych se nebál nazvat fenoménem.

Kdo se trošku orientuje, už o téhle bandě něco slyšel. S takovým názvem kapely nejde projít kolem bez povšimnutí a co teprve ta hudba. Kolikrát už se říkalo a stále je to občas slyšet, že v hudbě bylo všechno vymyšleno. Ale pak vždycky někdo přijde a toto moudro přeškrtne rázným tahem svého génia. A to je přesně případ řeckých Hail Spirit Noir (HSN). Popravdě, já je pořádně zaregistroval až při vydání minulého, velice obskurního díla Mayhem In Blue. Kdo slyšel, určitě potvrdí výjimečnost jak nahrávky, tak kapely jako takové. Od přebalu desky, až po věci dosud neslyšené. Nepochybuji, že i předchozí nahrávky zachycující vývoj HSN stojí za to. Díky různým promo fotkám se posluchač může připravit na to, že těchto šest muzikantů nepřináší nic tradičního. Díky za to, není to pak takový šok. Mayhem In Blue bylo tak divné a přineslo takový mišmaš stylů, že smrdělo jistou hudební revolucí. Chvílemi jsem se ztrácel a vlastně nevěděl, co že to poslouchám. Nyní s novým albem už je situace jasnější a přesto úplně jiná, než před čtyřmi lety.

Eden In Reverse se vymanila z metalového kokonu a přeměnila se v cosi, co jest nedefinovatelným hybridem. Ukazuje se bezbřehá muzikální chytrost jdoucí daleko za mantinely běžné hudby. Mlhy obvyklé na Mayhem In Blue se rozplynuly, pryč je blacková špína, naopak narostla teatrální, avantgardní složka. A přece nejde o bohapusté divadlo či šílené kejkle nadopovaných klaunů. Deska je plná úžasné hudby, netušených melodií a pouze čistých vokálů. Díky nim mi často přichází na mysl Solefald a ve skladbě Crossroads je tenhle pocit nejsilnější (samozřejmě je to hlavně díky hostujícímu Lazarovi).  Zpěv na desce je takový otec u porodu, účastní se všeho důležitého a bez něj by se kouzlo nekonalo. Instrumentální složka je vskutku geniální, ale až zapojení vokálů ji obhájí.

Melodické obžerství není druhu přijď, urvi a sežer. Posluchači dá jistou práci proplout kolem laciných náhražek ke skutečným delikatesám. Ty jsou koláží mnoha motivů, které tvoří jednotlivé skladby. V každé jedné je několik dějů, možností, které by se daly rozvinout řadou dalších způsobů. Potenciální košatost tohoto stromu je vskutku brutální.

Neustále žasnu nad tím, jak HSN pracují s klávesovými rejstříky. Díky nim jsou tím čím jsou a elektronická sekce rozhodně patří k nejvýraznějším poznávacím znamením kapely. Musíte je přijmout takové jaké jsou, tedy teatrální, pohádkové, někdy až lacině kýčovité. Ale v tom to právě je, kompoziční genialita v kontrastu s pocitem plastových varhánek týraných dětskou rukou. Nejde pominout fakt, že HSN se na albu silně zhlédli v chladném severu. Vůně zralých oliv je pryč, stejně tak černočerný black pod pražícím sluncem. Nová deska se promítá do schémat nadčasových dimenzí, které tu kdysi vložili legendární Arcturus nebo už zmiňovaní Solefald. Eden In Reverse by neznalý analfabet mohl považovat za album jedné z těchto ikon a nebylo by se čemu divit. Tenhle fakt má dvě strany mince. Jednou je ta, že kapela ztratila svoji originální tvář a kořeny svého kumštu ponechala bez dozoru na pláži všanc příboji. Zcela přijala múzu naprosto odlišné kultury a poddala se jí. Na druhou stranu se jí podařilo natočit tak vynikající album, že mi tahle "zrada" antického odkazu nepřijde moc důležitá. Album si mě omotalo kolem prstu a vlastně bych ani nemusel vnímat, kdo že je pod ním podepsán. To, že jde o HSN je obrovské překvapení, ale to postupně bledne pod neoddiskutovatelnou silou hudebních dojmů, které mě stahují do vod blaženosti. Tleskal bych stejně, kdyby se album vynořilo z hlubin vesmíru poblíž Arcturus.

Předpokládám, že Eden In Reverse bude kontroverzní. Na to, aby nevzbudilo emoce, je příliš dokonalé a hlavně příliš norské. To spousta lidí neskousne a vrátí se k Mayhem In Blue, které bylo originál a nová poslechová výzva. Mně však na stylové emigraci kapely už dávno přestalo záležet a tohle album se pro mě stalo dosavadním vrcholem roku.