Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hanging Garden - Citylight Sessions (EP)

Hanging GardenCitylight Sessions (EP)

Garmfrost15.5.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Umělecky hodnotný a přínosný živák nemusí udělat radost pouze věrným příznivcům kapely, ale může oslovit i náhodného kolemjdoucího.

Tvorbu Hanging Garden minimálně od loňského megapočinu The Garden vnímám hodně srdcově. Zcela nezaujatě (hehe) tvrdím, že v ranku, ve kterém se finští melancholici pohybují, není mnoho takových, kteří mají každé album s vlastní tváří. Hanging Garden je prakticky stále v pohybu a ve vývoji.

 

Citylight Sessions by vlastně nemělo být šokujícím překvapením. Ty tam jsou metalové hrany. Pryč jsou i ty rockové. Citylight Sessions je „pouhým“ EP a ještě navíc živákem. V mém zorném pohledu nic zajímavého. Podobné nahrávky mě nechávají zcela chladným. Tím, že nám vydávající label Agonia Records poslal k recenzi promo, jsem své zažité předsudky překonal a ejhle! Překvapení. Citylight Sessions, ač obsahuje pouhých pět skladeb a všechny z The Garden, je zcela svébytným dílkem v bohaté mozaice Hanging Garden.

 

hanginggarden

 

EP otevírá nádherná The Journey. Synth/pop s prvky darkwave skladbě sluší. Kapela má výhodu, že vedle šikovných muzikantů má stejně dobré zpěváky. Ještě více než v minulosti se hlavního vesla chopila Riikka Hatakka, která v kapele pěje od Into That Good Night. Její hlas zasmušilému a zamlženému dusotu sedne. Nicméně není potřeba házet kapelu do female stylu. Toni Hatakka stále platí za sólového pěvce. Že umí pěkně zpívat křehkým a něžným hlasem, mockrát předvedl. Jeho party v The Four Winds a ještě více v The Garden mě pouze utvrdily o jeho všestrannosti a schopnostech zpívat dobře i na koncertech. Mnohem známější ikony by se od něj mohly ledasčemu přiučit.

 

Ač se jedná prakticky o elektronickou záležitost, zbytek nástrojového osazenstva se nefláká. Zejména bicí s perkusemi krásně doplňují umělé rytmy. Máme zde i spousty kytar. Jsou umírněné, akustické, ale také sem tam vyskočí v silném sólovém výboji. Aranžérsky jsou skladby vkusně ošetřeny. Zůstává původní feeling. Základní prvky písní jsou taktéž zachovány, díky nimž na první dobrou poznáte, o co se jedná, aniž byste koukali na název a hledali v archivech.

 

I po zvukové stránce se jedná o zdařilé dílo. Že máme před sebou živák (byť obyvákového ritu), neprozradí pouze decentní potlesk mezi songy. Z desky sálá koncertní energie. Přemýšlel jsem, zda se něco upravovalo ve studiu, ale nevím. Výkony na mě působí přesvědčivě. Zvuk je krystalický, a jak je u Hanging Garden zvykem, zcela šitý na míru nahrávce. Tohle oni umí.

 

 

Hanging Garden si na Citylight Sessions udělali nádhernou odbočku, kterou potvrzují svoji vzestupnou tendenci. Umělecky hodnotný a přínosný živák nemusí udělat radost pouze věrným příznivcům kapely, ale může oslovit i náhodného kolemjdoucího. Metal/rockové skladby předělané do darkwave/synth popu mohou žít vlastním životem. Nejsou vytažené pouze hitové kousky, ale komplet skladby dýchají a říkají si o pokračování.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky