Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hanging Garden - The Unending (EP)

Hanging GardenThe Unending (EP)

Garmfrost16.4.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Je EP The Unending pouhou výplní mezi dlouhohrajícími nahrávkami Hanging Garden?

V případě Hanging Garden si můžeme s klidným svědomím říct, že spolu s vydávajícím labelem Agonia Records kují železo, i když není žhavé. Řadovky jim vychází zhruba v dvouletém intervalu, v mezičase zveřejňují tuny singlů a spousty EPs. Minulý rok jsme se tady věnovali zajímavému akustickému živáku Citylight Sessions, kde kapela odstranila veškeré rockové nebo metalové hrany a dala známým skladbám akustický a elektronický kabátek. Tento malý dárek mi udělal radost, byť bych ocenil skladby nové. V současné době jsou finští melancholici ve fázi předprodukce nové řadovky a podle nich bylo vhodnou příležitostí nabídnout svým posluchačům další EP pojmenované The Unending.

 

Čtyřskladbové minidílko The Unending se věnuje rituálům, harmonii s přírodou, něžné estetice ukrývající rozbouřené emoce…

 

Hanging Garden se zmocní noci a přitom experimentují s elektronickými vizemi. Začátek nahrávky je poněkud pochmurný a zahalený do mlhavých stínů. Skladba se postupně proměňuje v klasický gothic metal, kterému dominuje jak jinak manželská dvojice Hatakkových. Než se objeví chytlavý refrén, musíme se nořit v bahně šedi. Tuším, že záměrem bylo s odkazem na lyriku, znít nevlídně a nepřístupně a slunce na scénu vpustit pouze místy. Mimo to se neděje nic závratného a bohůmžel ani zajímavého. Následující singlovka The Passage posluchači zhýčkanému kouzlem The Garden udělá bezesporu větší radost. Vnímám stagnaci? Těžce! Skladba je chytlavá, je ostrá a pěkně nazpívaná oběma pěvci. Nicméně pevně v duchu zmíněné nahrávky. Je mi jasné, že v ranku gothic/doomu je přijatelnější znít podle zajetého vzorce, já však Hanging Garden sledoval právě pro neustálou změnu. A to se nyní neděje.

 

hanginggarden

 

V Morgan’s Trail se Hanging Garden vrací božský dech a skvostná éteričnost. Mísí v sobě kus blackového drápu, něžných ploch a neotřele nasnímaných zpěvů. Skladba má křídla a nebojí se je roztáhnout. Mám pocit, že se vznáším nad krajinou a prorážím skalní masívy skrze deštivá oblaka… Takové Hanging Garden mám rád a doufám, že následující full-lenght album bude alespoň v takovém duchu. Krátkou nahrávku uzavírá The First Sunrise. Opět vnímám dotek The Garden. To znamená mocnou euforii i tichou uzavřenost spolu s chytlavou melodikou a střídavě jemnými pěveckými liniemi a screamů.

 

Dočkáme se posunu, nebo kapele vyhovuje úspěšný vzorec? Odpověď nechci znát, ale ocenil bych v tomto případě méně časté realizace, nebo méně louhování. Chuť se vytrácí a kouzlo pomalu a nenápadně mizí… The Unending je příjemným počinem, nepřinášejícím nic kromě pár pěkných skladeb. To samozřejmě není málo, ale ani mnoho.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky