Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Hannibal Lecter jsem po prvé zachytil před slušnou řádkou let na jednom koncertu lokálního významu a kromě jejich CD-demáče jsem si odnesl i dojmy o kapele, která svým způsobem reaguje na americkou nu-metalovou vlnu. Tehdy to nebyla žádná výjimka, na začátku milénia se u nás podobných uskupení vyskytlo hodně a některá s různým úspěchem přežívají dodnes. Další setkání s HL přišlo až s aktuálním albem, které mi přistálo ve schránce před krátkým časem.

Inspirace v americkém trendu druhé poloviny 90. let je zřejmá i tentokrát, vlivy především Slipknot, Coal Chamber („I´m walking up again“), Ill Niño, ale i indrustriálně laděného feelingu Fear Factory se táhnou téměř celou hrací dobu nahrávky, což ale nutně nemusí znamenat překážku v poslechu nebo předběžné antipatie. Originálního se samozřejmě nevymýšlí nic (ostatně jen u málokteré tuzemské kapely bych si troufl tvrdit opak), sází se na ostrost pramenící někde v neo thrash / groove metalu, nasekanou rytmiku a expresivní vokál, který je doplňován druhým, čistým zpěvem mizerné úrovně (naštěstí nepříliš často). Za samostatnou zmínku určitě stojí elektronická stopa, která výrazně zvedá celkový dojem z desky. Její nápaditá přítomnost jednak dodává nahrávce skvělou atmosféru (studenou, neosobní), a potom je její využití přiměřené a úměrné. Vedle různých electro metalových blbostí mi tahle míra přijde naprosto ideální.

Kompoziční práce nijak nepřekvapí a po několikanásobném poslechu mám z desky spíš celkově uspokojivý pocit, než že by se mi na mysl vracely nějaké silné a nápadité momenty. Jednoduše proto, že takové momenty (snad kromě zmíněné elektroniky) na albu nejsou. Vyjma jedné, česky otextované tancovačky „Revoluce bláznů“ a lehkého úkroku stranou v podobě „Piece of shit“, tvoří zbylé osmero anglicky zpívaných skladeb poměrně kompaktní a ve vymezených mantinelech slušně poslouchatelný celek, který je pro mě spíš příjemným překvapením než další z řady českých beznadějí, které se ke mně dostaly v poslední době z různých směrů.

Zvuk byl v plném rozsahu vytvořen v Šopě a bez ohledu na kvalitu sejmutí je díky neúprosnému masteringu poslouchatelný jen stěží, k soustředěnému poslechu nevhodný naprosto. Navíc – a to chápu jen opravdu těžce – byl master ve výsledku ztišen o nějakých 5 dB, čímž došlo v podstatě k degradaci pravděpodobného záměru vysoké hlasitosti. Někde něco nezafungovalo, no. Na druhou stranu několik lichotivých slov bez debat zaslouží příjemně zpracovaný digipak, opatřený vícestránkovým bookletem a prost reklamních log, což se v českém podzemí nevidí tak často.