Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Harakiri for the Sky - Harakiri for the Sky

Harakiri for the SkyHarakiri for the Sky

Victimer27.2.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: JVC UX-H330, PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Docela šikovná symbióza black metalových bájných větrů z hor a rockové melancholie, která zase tak často nevykrádá své kolegy a zbytečně se neopakuje.

Protentokrát stačí jízdenka za pár peněz a urychlený odvoz přes hranice k našim jižním sousedům, co těžce nesou náš program jaderné energie. Čert vem ale jádro, politické i mezilidské vztahy. Čert vem lidstvo kompletně. Hudba HARAKIRI FOR THE SKY je prosta veselých okamžiků, je zakalena sebevražednými úmysly, depresivně zaškrceným učinkováním na tomto bezvýznamném místě zvaném svět. Jakoby jediná naděje spočívala v systematickém odkrajování vlastních končetin a veselení se z pocitu rezignace a nekontrolovatelném krvácení z ran. Aspoň takto jsem pochopil smutný koncept této rakouské skupiny. Nazývat přitom HFTS skupinou by bylo možná až příliš odvážné, neboť se jedná o duo, které má společnou minulost v black metalových Karg a pár dalších projektech.

 

HARAKIRI FOR THE SKY nás potěší slzami navlhlým black metalem, kombinovaným s rockovou melancholií, kde dominují především melodie, než nějaké nelidské zacházení s nástroji a cokoli extrémního. Naopak, vše je přehledné a lehce se vnímá, nebýt rozostřeného zvuku, byl by to takový black pop pro zamračené holky, co nenávidí své kamarádky, učitelky a hlavně rodiče. Takto vlastně HFTS nepřinášejí spolu se svým depresivním materiálem nic nového, ale v rámci možností umí být přesvědčiví a sví. Přes poměrně líbivé melodie zůstává vokál v poloze "přidušen za úplňku", více jím hladit mezi stehny a podobat se tak hudbě, není třeba. Ano, je to vyvážené, ano, je to poslechově příjemné. Na delší večery bez denního světla a milované osoby na blízku, dokonce velmi důvěrné.

 

Abych to vzal za ten, pokud možno, správný konec, tak konec světa díky HARAKIRI FOR THE SKY nenastane, nepotečou vám slzy jako hrachy, jen se tiše schoulíte v rohu a trochu si zapřemýšlíte kolik zbytečného úsilí věnujete zbytečným věcem. Trošku si setřídíte priority. Načpak umírat? Tyhle pocity ve mně tvorba HFTS rozhodně nevyvolává. Daleko častěji se jí zabývám jako sympatickou kulisou do méně sympatického stylu únorového zasněžení a následného tání krajiny. Příjemný společník při čekání na jaro, tohle by šlo. A jestli v poslední skladbě "Dancing On Debris" na chvíli zazní sanitka, asi se něco stalo v sousedství, vám se nestalo nic, to si buďte jisti.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky