Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jméno Erika Rutana je známo a respektováno napříč extrémní scénou, a to nejen díky jeho krátkému účinkování ve slovutných Morbid Angel, ale hlavně díky jeho dítku Hate Eternal. Je rovněž vyhledávaným producentem a častým hostujícím hráčem. Každopádně ani takový všeuměl nemá zajištěné múzy, které by jej líbaly o sto šest, a on pak chrlil jeden klenot za druhým. Desky „Fury & Flames“ nebo jeho následovník „Phoenix Amongst the Ashes“ dle mého názoru nenaplňovaly, co se od nich očekávalo a čeho je Rutan schopný. I přes výtku si musíme ujasnit, že obě alba patří mezi extra ligu deathmetalového světa. Letošní várka brutální jízdy dává vzpomenout, že Hate Eternal nepatří mezi unavené legendy, chrlící alba jak na běžícím pásu, bez uměleckého vkladu a sázející spíše na jistotu. Sestava ani tentokrát nezůstala beze změny a my se tak můžeme těšit z rytmického ďábla Chasona Westmorelanda, který má úder rychlý jako blesk a techniku vyšperkovanou. Jeho nástřel oživil lehce unavenou Rutanovu bárku, jež nyní zní mocně a je hodna svého kultovního statusu.

Tatam je sterilní brutalita. Zůstal čirý děs, zlo a brutalita. Rutanův hlas jest opentlen černým zlatem. Řve, až máte pocit, že mu hlas musí z chřtánu vypadnout. Vůbec nevadí, že HE zůstávají coby trio. Erik samozřejmě nahrál vícero stop, takže kytary jsou barevné, jdou přes sebe. Kouzlo je i v base mistra Hrubovcaka. Nejen že podporuje kytarové běsnění, ale zhmotňuje atmosféru chrastivým duněním, jakoby zbloudilým z crustové smečky. Úžasem zírám na vrstevnatou práci s melodiemi, a to navzdory tomu, že Rutanovci nejsou melodici, u kterých byste se tetelili blahem. Jsou hnusní, zákeřní… Mistrovští! Stejně tak úžasná je práce s barvou zvuku, o kterou se opět postaral Erik Rutan. Ve studiu s ním seděl i J. J. Hrubovcak, a proto možná ta tolik výrazná basa v mixu. Zde se zřejmě rozdělí fans na odmítače hluku a přeřvanosti a ty, kteří tolik citlivá ouška nemají a řvavou nahrávku si užijí.

Hate Eternal nehrají nic, co by od nich nikdo nečekal. Hlavní postava je tatáž a změna v sestavě nepromlouvá do výsledného znění skupiny, tak proč je novinka tak zajímavá? Zajímalo by mě, co se stalo, že je tolik nadupaná energií a žhavými nápady. Z nahrávky se valí síla tsunami, která vás rozseká napadrť. Myslím, že i takoví Behemoth v dobách nejlepší kondice nebyli schopni kočírovat práci s takovým tempem, grácií i nátlakem či vrstevnatou atmosférou. Na rozdíl od jmenovaných zůstávají Hate Eternal konzervativní. Nechoulí se do masek. Vše je o prvotřídním muzikantství a neutuchající skladatelské potenci. Přímočaré vpády koření technické vyhrávky, takže nemáte pocit z profesorství. Zvláštní se jeví titulní věc uprostřed alba, evokující to nejlepší z dílny Morbid Angel. Lépe řečeno, čeho by Morbid Angel mohli být schopni, ale žel jdou jejich choutky jinou cestou. Naopak bych se obešel bez divné instrumentálky „Chaos Theory“, která ukazuje hráče coby mistry, ale jinak je hluchá a prázdná. Je-li ovšem toto jediná výtka, není pochyb, že je novinka „Infernus“ dílem výborným, marně hledajícím konkurenci. A to i v rámci vlastní diskografie. „I, Monarch“ nalezl soupeře a možná za ním zaostává. Možná. Ať žije floridský death metal made in Erik Rutan!