Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hate - Rugia

HateRugia

Sorgh17.12.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Představovat polskou nenávist by bylo planým tlacháním. Její zlovolný dech cítíme za krkem už dlouhých třicet let a to už zní jako kdybych psal o Rolling Stones, že?

Kapela s takto tuhým kořínkem musí růst z náležitě prosycené půdy, decimované jednou ranou za druhou. Varšavské podhoubí takovým rozhodně je a asi by mohlo vyprávět děsivá svědectví. Své o tom určitě něco ví i Hate. Kapela s dvanácti řadovými alby a neutichajícím motorem, kterým je kapelník Adam. Ten jako jediný pamatuje dřevní léta devadesátá a zůstává jediným zakládajícím členem. Ostatní hudebníci jsou už pozdní náplava snažící se vnořit do jasně předepsaného toku zla. Proto je určitě možné tvorbu Hate rozdělit na jasně ohraničená období podle tehdejší sestavy. K tomu se ovšem necítím povolán. Hate celé roky proplouvají na horizontu mého zájmu a naše setkání byla vždy víceméně náhodná a neškodná. Tam jsem si pustil ukázku, jinde narazil celé album, ale o nějakém soustavném zájmu nemůže být řeč. Rugia je prvním vážnějším pohledem na legendu, která by neměla být přehlédnuta.  

 

Z alba zní neutuchající odkaz blackové zuřivosti. To je asi ten zásadní háček, který mě k Rugii přilepil. Nekonečná kytarová metla, která v žánrově stylizovaných melodiích vymetá kouty u zrádných konvertitů. Ta víra je u Hate stále jedna a přísahá na určitý díl blasfemie, slovanské vzájemnosti a něčeho mezi nebem a zemí. Hate se tedy nepokrytě hlásí k blacku a jeho vliv je mnohem silnější než ten deathmetalový, o kterém by mohla být řeč. Někde se projeví víc, jako například ve skladbě Saturnus, jinde hraje takzvané druhé housle a chvíli trvá, než zaregistrujeme třeba hutnější a důraznější rytmus.

 

Významnější roli hraje rychlost hoblující střídmé, sporé melodie. První tóny úvodní a zároveň titulní skladby jsou náladotvorné a vzbuzují příjemně známé vzrušení z toho, jak si v následujících chvílích zarouháme. Kdo není náročný toho neurazí fakt, že sledujeme prověřené stopy vedoucí nás k tisíckrát navštíveným kaplím, ve kterých jsme byli svědky desítek podobných obřadů. Rugia jen rozšiřuje možnosti podobné zábavy namísto, aby se snažila vytyčit nový směr. To je důvod, proč působí věrně, přiměřeně zle, ale vůbec ne ortodoxně. V několika pasážích se dokáže melodicky rozvášnit a kytary rozehrají skoro heavymetalovou parádu.

 

Tohle je jeden z těch případů, kdy není o čem dlouho přemýšlet. Jednoduchý, přímočarý, začernalý metal. Tahle nekonfliktnost někoho odradí, ale nemusí být z principu nevýhodou. Sice se nerozplývám nad rozšafnou originalitou nebo brilantním zvukem, ale na druhou stranu necítím ani zklamání z jakékoliv vyčpělosti. Jde o příjemnou blackovou desku, kterou rád jednou za čas vytáhnu a projedu v digitálním formátu. Letošní Hate pro letošek znamenají kvalitní průměr.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky