Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Hatriot je na thrash metalovém poli jméno nové. Nikoliv jeho vokalista. Vichřice Steve "Zetro" Souza je zpět a kdo ronil slzy po starodávných Exodus, má šanci je setřít a jako textilii použít právě album "Heroes of Origin". Mohl bych ještě přidat definici, že jde o ryzí old school thrashing a není třeba více rozebírat. Jenže příval slov nelze zastavit, stejně jako neurvalou kadenci hudby Hatriot. Zetro je jasný adept z kategorie lidí, která si nehodlá přiznat skutečné stáří a stále žije ve své představě o hudbě, na jejíž produkci nehodlá nic měnit.

Zdají se vám aktuální Megadeth vychladnutí a vysušení, Overkill na hraně suché profesury, chcete vypláchnout palici a protřepat kštici a Kreator si necháváte odležet? Není lepšího adepta na poslech než Hatriot. Zetro pobral rodinné příslušníky a nahrál explozivní rozžhavený materiál, že až zapomínáte na fakt, jaký rok je aktuálně v kalendáři a že produkce linoucí se z drážek alba už tady byla nejméně tisíckrát. Nepůvodnost je hlavní středobol v konečném součtu mého hodnocení, byť se může dle dominantního blahořečení zdát, že se jedná o bezchybnou nahrávku. Chybí jí tedy to hlavní, originálnost a vlastní ksicht. Zetra člověk nepřeoperuje, ale mladá krev tepe přesně ve stylových intencích, jak tomu bylo po roce 1984.

Čert však vezmi nepůvodnost! Odvěký thrash metalista ukován dávno zrozeným thrashingem, zjizven loučením s mnoha oblíbenými soubory, jejich skonem či odklonem, musí být zjevením Hatriot nadšený a bude si je pečlivě střežit. Nasazení a intenzita dominují bez kompromisu. Chuť vytvořit z každé skladby mohutnou saň nelze dělat z kalkulu, ale z lásky k látce. Intenzita je navíc temperována jakostními kytarovými sóly. Chlapci si nedělají iluze, nehrají si na bohy metalu nebo vizionáře, ale urputně obrušují kvalitní thrash metal. Tleskám, byť stále musím pedantsky připomínat, že se neblýská na nové horizonty, kudy by mohli svůj styl vyvézt z uzavřeného kruhu kanibalismu vlastního kmene.

To, že vám při poslechu bude cyklicky a s každým taktem přilétávat jméno Exodus, netřeba vzpomínat, občas si rozpomenete na Kreator nebo Overkill. Materiálu Hatriot bych bezedně užíval a slastně jím proplouval, nebýt právě zmíněných stavebních kamenů. Sic jsou na sebe sesazeny s laserovou přesností, ale přesto mě ruší a nedávají klid. "Heroes of Origin" je rozjetý opancéřovaný kolos s bezedným arzenálem. A tady je možná další chyba alba - je příliš jednotvárné, intenzivní bez jakéhokoliv vykročení do rozmanitých vod. Maso nelze jen nekompromisně porcovat a na to chlapíci tak trochu pozapomněli. Naštěstí má slova vyslyšeli alespoň na minutku v úvodu "Shadows of the Buried", kde se občas vysadí tempo a intenzita je nahrazena tíživostí a sóla dostanou prostor pro dozrání. Nádherný šperk současného revivalového thrashingu.