Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Headdreamer - From The Inside

HeaddreamerFrom The Inside

Victimer25.2.2022
Zdroj: CD / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Snové a atmosférické pásmo elektroniky, které k Headdreamerovi patří už drahná léta. Tančící emoce rozvinou svá nitra jen do půl těla.

Sonický tanečník Headdreamer, jedna polovina dISHARMONY a stálá akvizice Aliens production, vydal své nové album From The Inside. A jak je už u tohoto autora zvykem, je plné atmosféry a IDM emocí. Melodická elektronika zrozená v Headdreamově nitru, její melancholie a duše. Z bratislavského labelu proudí dost podobné muziky, ale ta je většinou tvrdšího ražení, takže v tomto případě se můžeme nechat zlákat její přívětivější tváří.


Robert Gajdoš aka Headdreamer se prezentuje s novou nahrávkou From The Inside sedm let od zde recenzovaného Human Frequencies. Jak napovídá článek, tento počin se nesl v nadějném ale nenaplněném módu atmosférické elektroniky. Vizionářství autora spočívá v jeho uchopení syntetiky, které zní hodně vzletně a přitom rytmicky. Známe jej logicky i z disharmonických edicí, kde je však atmosférické hledání v prostoru jen jednou z položek stylu komponování kapely. Headdreamer sám obrušuje hrany a vydává se na cestu melodických vln. Problém je ten, že ani mně se tentokrát nepovedlo dostat víc dovnitř. Zastavil jsem se někde uprostřed a nemohu se hnout.


Headdreamerova nová zvuková odysea nabídne víc kreativity, ale pořád to není natolik lukrativní materiál, aby se dokonale zadřel pod kůži. Často podobné a opakující se motivy k elektronice autora patří, zároveň však vyvolávají pocit, že její příběh zůstává nerozvinutý do úplného konce a člověk přitom chce poznat nepoznané. Postupem času začíná být čím dál víc jasné, že z toho víc nevypadne. Takto se nitro neodhalí celé, duše nahrávky zůstane stát svlečená do půl těla. Deskou plují velmi pěkné momenty, člověk si je pamatuje a nahodile se mu vrací, ale pak jsou tu takové, které děj nerozvíjí. Utápí jej v průvanu poloprázdna. Je odtud cítit atmosféra, ale hudba ji následuje jen tím, že tvoří melodie. K opravdovému spojení, abych cítil tu výjimečnost okamžiku, moc často nedochází.

 


Nejde mi ani tak o kritiku, protože po melodické a náladové stránce má materiál svou atraktivitu, ale samotný styl komponování by za mě potřeboval větší impuls. Něco speciálního, při čem by si člověk řekl, jo tohle je vážně třída. To ovšem nepřichází a jsme víc svědky velmi podobných, na sebe navazujících elektro projekcí, které jsou sice krásné ve svých atmo výletech, ale příliš nápadité už ne. Nebo se spíš jeví jako nadějné, protože v nich evidentně dříme potenciál, ale nedaří se jim prorazit jakousi neviditelnou zábranu. Jako by se hudba projektu Headdreamer toulala ve vakuu a i když by chtěla ven, nebylo jí to dopřáno. Jako by se jen odrážela od stěn tam a zpátky.


Od klasického přístupu "slyším a poslouchám", jsem zkoušel i jiné varianty. Dát se například cestou relaxu, odpočinku. Neřekl bych ale, že From The Inside je stavěné na těchto základech. Na to je tento materiál moc hravý a neposedný. Headdreamerův projekt vidím stále víc jako tanečnější a melodičtější průzkum tvrdší elektroniky a odhalování klidnějších zákoutí její divoké povahy. A tohle badatelství skýtá různé nástrahy. Ty tam jsou a patří tam, i From The Inside v sobě má jistý druh napětí, ale nejsem bohužel schopen se přenést přes jisté limity tohoto alba. Myslím, že takto pojatá nahrávka by jich měla co nejmíň, ale nevnímám to tak. Za mě zkrátka průměr pro pocit rozmělněnosti a chybějící schopnosti dostat tu odyseu někam dál.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky